Prečo ľudia veria v Boha - Diskuze a zkušenosti

seven Proč lidi věří v Boha ... ? Protože nevěří sami v sebe.

Najdise.cz » seven Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Samanthaa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Taková berlička.....

Najdise.cz » seven Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele musiúa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
jo, tohle jsem si taky kdysi myslela, jenže život mě naučil... vono je to jednoduchý - kdo nedokáže uznat vyšší autoritu, nedokáže uznat ani sám sebe... čímž myslím, že víra v sebe sama je ještě větší iluze než víra v nadpřirozeno, a je to vůbec ta největší berlička ze všech

P.S. i k víře v sebe sama potřebuješ notnou dávku pokory, ukaž mi někoho, kdo je sám před sebou pokorný

seven » musiúa No, nejsem si jistý jestli to dokážu v pár větách vysvětlit ...

Za prvák - víceméně jsem podobného názoru jako Ty a to, že víra je jistým projevem nejistoty v to v co se snažím věřit. Pokud vím, že něco je, nepotřebuju v to věřit. Tak nějak to plyne z logiky věci.

Za druhák - člověk pochopitelně může uznávat vyšší autoritu jako projev jistého řádu či čehokoliv. Záleží jak si to pojmenuje. V tomhle systému plném nejistot a neznámých je pochopitelné, že jediná šance jak z toho nezcvoknout je pevná víra nebo přesvědčení v to, že to nakonec všechno dobře dopadne. Nicméně tohle je to jistým způsobem pasívní způsob jak s věcí naložit. A je taky pohodlnější ...

Za třeťák - pokud se člověk prokouše k pohledu na věc z druhé strany pravděpodobně nazná, že on je tím aktivním tvůrcem všeho dění, že on je středobohem všeho, že on sám je tím "Bohem" ke kterému se obrací. On je tvůrcem všech pravidel i veškerenstva. Tohle poznání může být pak trochu frustrující, protože pochopí, že vše závisí jen a jen na něm a není nic a nikdo kdo by ho z případných vytáhl ven. Takže nezbývá aby se obrátil do sebe a začal věřit "sobě", že svým myšlením, chováním a kdoví čím ještě tohle všechno úspěšně ošéfuje. Převzít 100procentní osobní zodpovědnost za všechno je vždy mnohem těžší, než počítat s tím, že někdo nebo něco v případě potřeby napomůže. S tímhle se usíná trochu hůře. A většina lidí dá radši přednost klidnějšímu spaní


Jinak jak to bývá, druhák i třeťák se navzájem prolínají a mixují, takže je z toho vždycky převeliký guláš ...


Makes sense ?

Najdise.cz » seven Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele musiúa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
to je hezký a z velké části spolu souhlasíme...


ale opravdu bych se distancovala od toho, že člověk sám je bohem... když to říká někdo jako ty, tak je to snad i v pořádku, protože to vnímáš nějak "normálně" ale většinově je tenhle postoj minimálně zavádějící... souhlasím, s tím, že člověk je tvůrcem - je svobodná bytost a proto má plnou zodpovědnost za svůj život, tedy minimálně za to jak reaguje a k věcem přistupuje, protože prostě nemůže ovlivňovat ostatní bytosti a většinu jevů - jsou na něm nezávislé.... ono myslet si, že jsem "devítka", nebo dokonce "desítka" je opravdu sci-fi

takže, ono se to s vyšší autoritou přece vůbec nevylučuje a není v rozporu, právě naopak - pokud převezmeš zodpovědnost můžeš začít žít tak abys "kráčel s Bohem" nebo se "záměrem" - totiž, jako jednotlivec nedokážeš vidět celek a ani za nejbližší roh, a jakákoli aktivita v tomto směru je k ničemu, nebo dokonce kontraproduktivní, naopak jistá míra "pasivity" a žití v synchronicitě se ukazuje být mnohem funkčnějším - a nejen pro jednotlivce, ale i pro celek - prospěšnějším.

Vtip je v tom, že si možná sám v tomto světě nějakým způsobem pomůžeš, ale - ve skutečnosti je to tak, že spíš umožňuješ, aby ti pomoženo bylo - svým jednáním, přístupem a žitím (nebo naopak, sám si přivodíš trable) zákon přitažlivosti se obejít nedá

Když už jsem tady použila ten příměr s rodiči tak toho využiju

jako dítě jsi samostatná bytost v nějakém prostředí, které ale sám nevytváříš, vytváří jej rodiče (a jiní dospělí) ovlivníš pouze to co sám děláš, takže můžeš zlobit, nebo být hodný, uklízet si pokojíček, nebo v něm mít bordel... a podle toho se ti žije líp, nebo hůř... nebo můžeš způsobit/iniciovat změnu prostředí - na víc ale nemáš vliv, byť třeba můžeš věřit, že jo....

myslet si, že mám 100%kontrolu a sám jsem bohem je podle mě ta největší víra ze všech

víš, k tomu, abys mohl "kráčet s Bohem" se právě především musíš obrátit sám do sebe a začít se sebou něco dělat. A převzít zodpovědnost - absolutně.

seven » Argyll Jako všechno, je to o vnímání významu slov. Naprosto souhlasím s formulací, že víra je dar vize v neznámém prostředí a jako taková má tedy svůj význam. Ovšem existuje i o malinko jiná situace, kterou můžeme nazývat přesvědčením, kdy si věcma můžu být naprosto jistý a to i přesto, že je zakrývá nepropustná tma.

Nemůžu si pomoct, ale musím to i trochu odlehčit , protože pokaždé když se někde objeví diskuze na téma víry v Boha mně vyskočí v hlavě tenhle dialog ...

Sosna zvlčelý » seven Je fakt, že tento argument (viz video) je naprosto nevyvratitelný!

seven » musiúa Je to otázka toho jak se sama vnímáš ...

Budeš-li kapkou v oceánu, pak se můžeš považovat buď jen za jednu z mnoha entit tohoto prostředí (které ale bezpochyby spoluvytváříš), anebo se nebudeš snažit oddělovat a pak jsi Ty sama tím oceánem.

Jestli se cítíš kapkou u břehů Afriky, nezbývá jen věřit a doufat , že se díky příznivým okolnostem jednou dostaneš i k břehům Ameriky (přeješ-li si to ovšem). Budeš -li se však vnímat jako oceán, víš že jsi tam i tady bez ohledu na nějaké rozumování a přemitání co by kdyby

seven » Sosna zvlčelý Některé argumenty tuhle vlastnost naštěstí mají

Najdise.cz » seven Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele musiúa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
no ale já přece říkám to samý

jen, von si možná můj malíček myslí, že je já, na tom, že je jen mou malou částí to ale nic nezmění... a když na to přijde, dokážu bez něj docela dobře žít - von beze mě ale ne

seven » musiúa Je to ale pořád otázka toho jak se sama vnímáš nebo jak na to nahlížíš. Pokud se mentálně oddělíš od velkého celku, pak k němu samozřejmně vzhlížíš jako k něčemu co je významnější a vlivnější než jsi ty sama, protože jsi to tak sama definovala. Tenhle přístup by se asi dal nazvat vytváření vlastní individuality na jehož principu asi funguje většina lidí. Pokud si ale jedinec dá tu práci podívat se na věc z druhé strany, uvidí i to , že vlastně žádné individuum není a on i jednota jedno jest. Pak můžeš fungovat jako individuum a jednota zároveň, podle toho jak se Ti to hodí . Vnímat to takhle je ale tak trochu zenový kóan....

Pokud se vrátím k morbidnímu příkladu odděleného malíčku , viděl bych to jako vrcholné stádium individualismu Vždycky bude patřit k tobě, ale svým odmítnutím být tvou součástí a izolovaným pocitem jedinečnosti si přivodí zánik své momentální formy existence