Pro lepší náladu a divoké sny - Diskuze a zkušenosti

Život nám někdy nachystá zajímavé chvilky. A veselé to vskutku není. Přesto se tomu s chutí zasměji po těch letech. A protože nic nepotěší více, než neštěstí druhého, smějte se mi, ale hezky upřímně a zhluboka od sérdce! Na tu slečnu, dnes již mladou paní, čas od času prostě myslím. Co naplat, chodili jsme spolu 9 let a to je kus života. A vzhledem k vzpomínané historce vám bude jasné, že na něco se zkrátka zapomenout nedá.Markéta měla vášeň pro dvě věci: zavařené okurky a pořádek. Zatímco s prvním to přeháněla jen trošičku, s tím druhým až moc. Někdy to hraničilo až s chorobnou hygienou, čekal jsem, kdy s bakteriemi vlivem dezinfekce zmizím i já z tohoto světa. Ale protože my muži jsme špindírové, jsme holt odolní vůči lecčemu, i savu.Jednoho dne na sebe ty dvě vášně narazily! Bylo 23. prosince večer. Ve většině domácností byl již proveden vánoční úklid, někde již dozajista poslali děti spát a strojili stromeček, aby na Štědrý den pokoj s dárky zamkli a až do večera tam děti nepustili... I u nás doma již nemohlo být sterilnější prostředí, když v tom..."Jirko, nesplachuje záchod!""Jak nesplachuje? Před chvílí splachoval docela normálně.""No on splachuje, ale neodtéká..."Opravdu nesplachoval. Normálně ucpaný záchod, řeknete si, ale to jste vedle! Na to jsem však měl přijít až po chvíli.Prvně v životě se stalo, že zvon na odpady nepomohl. V tu chvíli jsem pojal neblahé podezření..."Nesplachoval jsi něco, co to mohlo ucpat?""Ne, jen staré okurky, zavařovačky. Ony mi vykvasily.""Aha! A kolik jich bylo? Celá sklenice?" tušil jsem, odkud vítr fouká..."Úplně celá ne, jen tři čtvrtě," odpověděla omluvně Markéta a pro úplnost upřesnila: "té pětilitrové sklenice od dědy."V tu chvíli jsem zavyl! Asi jsem zavyl skutečně hrůzostrašně, protože Markéta se smrskla na polovinu velikosti a u sousedky začali výt její psi. (Pro vysvětlení bych měl dodat, že Markétin dědeček byl velký zahradník, který ty okurky hnojil nevím čím, ale rozhodně něčím nadpřirozeným, to nebyly okurky zavařovačky, jak je běžně znáte, to byly okurky jak krávy! A taková hovada ucpala odpad záchodu jen pár hodin před Štědrým dnem! Kdo by nevyl?)Na zoufání nebyl čas. Problém je od toho, aby se řešil. Ale co s tím chcete dělat v takovou dobu? Volat havarijní službu? A přijel by vůbec někdo? Sosníku, řekl jsem si, klid, ty to vyřešíš!Abych to zkrátil, tak věřte, že NaOH okurky nevyžere. Ani trochu. Pružina na odpady taky nezabrala. A poslední zoufalý nápad s nalitím oleje do záchodu, že pak třeba začnou okurky lépe klouzat a sjedou dolů, selhal též.V jednu hodinu ráno došlo na demontáž hajzlíčku, abych zjistil, že ucpané to není v záchodu, nýbrž až kdesi ve zdi. V půl druhé ráno Štědrého dne jsem zabořil svoji paži až po rameno... a vybíral z odpadu okurky, co má milá byla líná odnést do kontejneru. Asi do čtyř jsme uklízeli, do pěti jsem se zbavoval a před šestou jsem šel naprosto demoralizovaný konečně spát. Výkon Sosnův však byl milou velmi oceněn, dokonce tenkrát padl veliký slib skoro na úrovni slibu manželského: "Slibuji, že tě v životě nikdy neopustím, protože jsi ten nejúžasnější..." A příští vánoce už slavila s jiným. Za porušení některých slibů musíte být prostě vděční... Tenkrát mi vážně do smíchu nebylo, ale dnes si vzpomenu a musím se smát.A poučení na závěr? Nikdy neslibujte! Zvláště když jde o .