ahoj, nezvládám pátky. Nevím, co mám dělat, ač mám mnoho zálib, které miluji. Pátek je katastrofa, nevím zda jet za jedním rodičem, nebo druhým, nebo to či ono, takže můj pátek a víkend je vždycky těžké sousto. Když už se rozhodnu, že budu dělat něco/pojedu někam, tak když už jsem na cestě, sním o tom, jaké by to bylo, kdybych někam nejela. Je to hnus. Mám to tak už asi 15 let..Od té doby, co člověk chodí do práce, je ve vleku stresu a .....už neumí tak žít, jako když se v 17 hodin vrátil ze školy a v hlavě mnoho chuti do života a plánů a snů - teze, která mě teď napadla. Díky za nějaký nápad, jak s tím trochu skoncovat, resp. jak s tím žít, aniž bych celý víkend čuměla do stropu a chtěla umřít.
Najdise.czSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
počkej až si tě vezme do parády kocour, budeš toužit po víkendu pročuměným do stropu.
Najdise.czSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele onka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
Vidím jako hlavní větu : " Když už se rozhodnu, že budu dělat něco/pojedu někam, tak když už jsem na cestě, sním o tom, jaké by to bylo, kdybych někam nejela. "
Myslím, že nikdy neuděláme takové rozhodnutí, které je stoprocentně prospěšné pro všechny nebo pro všechno. Důležité je, jak se při kterém rozhodnutí cítíš, jestli pociťuješ povinnost, starost nebo spíš radost nebo bezpečí. Je vlastně jedno, jaké rozhodnutí nakonec zvolíš, ale pro Tebe bude nejspíš nejdůležitější po onom rozhodnutí už dále nepochybovat, jestli je nebo není správné, jestli by bylo něco jiného správnější. Zkus si sama pro sebe na svém rozhodnutí trvat a užívat si to