zlomene srce - Diskuze a zkušenosti

Háňa* » r.radik Milovat můžeš, koho chceš - nic a nikdo ti v tom nemůže zabránit. Je milé, když se toho ten druhý účastní taky, ale není to bezpodmínečně nutné - k prožívání své lásky ho vlastně nepotřebuješ.

Pokud ale potřebuješ odezvu, aby ses cítil uspokojený, není to láska - jen jsi na něm ulpěl, stal se závislý na jeho projevech - prostě vyžaduješ (určité chování, postoj, projevy) - kdo vyžaduje, nemiluje. Vyznání "lásky" spojené s vyžadováním je něco jako reklama.
Nemyslím, že máš zlomené srdce, spíš máš počochněného egouše z toho, že se ti nedostává "zacházení", jaké sis chtěl svým vyznáním "vyobchodovat".

Glimmer Man » Háňa* Myslím, že tohle je moc krásně řečeno...

r.radik » Háňa* No musim souhlasit. Hodne ega v tom je. Bylo....

Lokii » Háňa* Takže jak vlastně teda vypadá ta pravá láska?Pravá láska nic nechce a nic nevyžaduje?Všechno ostatní je tedy jenom moje ego a chtíč?Je vůbec člověk schopen lásky?

Háňa* » Lokii Myslím, že člověk je schopen lásky. Ale je plný různých strachů, pochybností a obav a ty ji v srdci utiskují. Díky nim člověk dělá ty věci - chce vlastnit, žárlí, pochybuje, vyžaduje ... potřebuje nějaká potvrzení, že je chtěný, přijímaný, zajímavý, důležitý, ... proto vyžaduje - jen pro sebe a pro svoje upokojení, že je dost dobrý. Vyžadování projevů "stojím o tebe" je jen "razítko" - něco jako vysvědčení ve škole - "jsi dobrý".

Jak vypadá, na to asi neumím odpovědět. Pokud ze srdce zmizí všechny ty strachy a pochybnosti, co o sobě člověk má, myslím, že to "NIC", co tam potom zůstane, je láska. Protože v srdci přece nic jiného, než láska, domov nemá.
Matematicky by se to možná dalo vyjádřit tak, že láska je objem srdce minus zbytečné sračky ... alespoň taknějak to cítím já

K tomu druhému příspěvku - ano, v sobě, kde jinde ... a až ji najdeš v sobě, ani ji nemusíš dávat, ona bude proudit sama - k blízkému člověku, k cizím lidem, zvířatům, světu ... bude mít různé odrůdy, barvy, intenzitu, ale pořád to bude láska - pak budeš žít v lásce a radosti bez ohledu na okolnosti

Najdise.cz » Háňa* Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Krásně napsané

Lokii » Háňa* Přesně něco takového jsem čekal, vážně myslíš, že je člověk tohohle schopen?Jakože milovat, ale v podstatě nic dalšího necítit(ztrátu,zklamání,chtíč) díky svému dokonalému/narcistickému egu?
Milovat a nic neočekávat, tzn. že mám tak dokonalé ego=dokonalý narcis, že nepotřebuji cítit něhu a zájem od druhých?
...Můj názor je , že k lásce patří chtíč, zklamání a celá řada dalších pocitů, přirovnal bych to k formě drogy.
Náš mozek rád přijímá celou řadu příjemných věcí a to hlavně protože se v mozku uvolňují ty správné chemikálie, které nám působí euforii a když ji najednou nedostaneme, tak pociťujeme úzkosti a strach.
To je asi stejný jako milovat masturbaci tak moc, že jí vlastně nemusím dělat, protože ten samotný fakt, že ji miluji mi stačí k naplnění bez samotného procesu a vyvrcholení.
Srdce je propojeno s mozkem, ať chceme nebo ne.

Háňa* » Lokii O to, co si myslím já, ani nejde.
Pokud něco potřebuješ, není to láska, ale jen tvoje potřeba - pokud máš potřebu něčeho, tak proč asi ? Protože ti to chybí. A proč ti to chybí ? Protože jsi to nedokázal v sobě najít, probudit. Tak čekáš, kdo ti to přinese na podnosu, aby to v tobě mohlo ten chtěný pocit vyvolat - uspokojit tu potřebu, zaplácnout to, co tobě chybí, nějakou záplatou ve formě cizích projevů - co na tom nechápeš ?

Najdise.cz » Háňa* Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele musiúa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Jako ono je to hezký a do jisté míry i pravda, ale ignoruje to jeden fakt. Lidská bytost je už od úplnýho začátku nastavená na přijímání lásky, dokonce bez darované, tedy vnější lásky ani nepřežije. Kdykoli nás někdo miluje nesmírně nás pozvedá a transformuje k lepšímu. Pak tedy touha po naplněné lásce není jen něco sobeckého, nebo touha po něčem co sám nemám, ale naprosto přirozená potřeba každé bytosti. Pokud se na energetické úrovni tím tajuplným způsobem někdo dotkne naší podstaty a srdce, a může to být i člověk kterého jsme zahlídli v projíždějící tramvaji a nic o něm nevíme, zažehne v nás plamen a plamen jak známo potřebuje k tomu aby hořel, kyslík... ale souhlasím s tím že není potřeba se trápit, to už jsou naše zkušenosti a vzorce do toho vstupující, ale mnohem lepší je být za to vděčný...

Takovej malej příklad ze života. Donesli mi polomrtvý kotě, ten drobek fakt nevypadal, že má moc šancí přežít... jenže jak se ke mně přitulil, hned pookřál a pookřával až do druhýho dne, kdy jsem zjistila, že je plnej blech a odnesla jej na chvíli do pelíšku do dílny, než ho odbleším. Když jsem se na něj šla po asi 20minutách podívat tak skomíral a bylo zjevné, že byť má všecko, to nejdůležitější nemá a dlouho to nepřežije... prostě to vzdával... bez lásky.

Člověk (a ostatní bytosti taky) je tady nejen proto aby miloval, ale taky proto aby milován byl.

Lokii » Háňa* co nechápeš na tom že láska v tvém podání neexistuje?

Háňa* » Lokii Už k tomu nic nemám, pro tebe - perly došly

Lokii » Háňa* pro tebe, já mám pohádky taky rád