sebeposkozovani doted jsem mela stesti ze se mi tohle tema uplne vyhybalo, ale vcera me byvaly pritel totalne sokoval zkrvavenyma fotkama obou pazi, a to ne z jednoho nebo dvou rezu ale vice nez desitky ci dvacitky na kazde strane obrazek skutecne jako z hororu cely den se citim jako by nekdo rezal do me a boli me hlava taky jsem zeslabla jakoby v depresi lezim pritom jsem mela v planu jit behat nemuzu, nejde to, telo nefunguje, energie ochabla asi je to i tim, jak mi dela spatne pohled na krev ale pohled na cloveka, se kterym jsme se milovali, to je teda uplne jina liga nez filmovy obrazek
Háňa*
Mám taky v duševně vypjatých nebo náročných chvílích sklon přebít duševní bolest fyzickou (alespoň se něčím hodně unavit, vyčerpat, pokud to postačí). Není to o tom, že by se člověk neměl rád - právě, že má a tímto způsobem si vlastně ulevuje od bolesti duše, protože její bolest v tu danou chvíli nedokáže snést. Ale v životě by mě nenapadlo se při tom fotit nebo to dokonce někomu posílat. Je to intimní věc, spíš bych to tutlala, než zveřejňovala. Vlastně je to teď poprvé, kdy se o tom veřejně zmiňuji.
Tohle na mě dělá dojem citového vydírání, když ti to strká pod nos.
Najdise.cz
» Háňa*Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
je tu ještě jiná rovina, která se týká specielně chlapů - fyzická bolest jako iniciace .přechod kluka v muže.
naše kultura tohle téma už nezná. sebepoškozování může vznikat i z vnitřní potřeby po iniciaci, často ta potřeba vyběhne při setkání s duševní bolestí - v krizi.
to že se u toho nafotim a pošlu to bývalý pak už je jen nadstavba - koukni, jsem zraněnej - jsem přece muž.