Manželka myslí na přítele své kamarádky a začala dělat rozdíly - Diskuze a zkušenosti

Háňa* Hlavně bych řekla, že ji to táhne pryč od tebe. Že nějaký Jirka byl jen impuls k tomu, že si to začala uvědomovat, že není s tebou šťastná. A že ty řeči o maturitě, apod., jsou jen hledání argumentů, protože si nechce připustit, že prostě jenom není vedle tebe šťastná - přijde jí to jako málo - potřebuje mít pro své pocity nějaké "pádné" zdůvodnění.

Takže bych na tvém místě na nějakého Jirku zapomněl, neřešil, jak je vysoký a jaké má školy, a zaměřil se na přemýšlení o sobě, o vašem vztahu, o tom, co tam máte rozladěné a pokusil se to znovu naladit.

Každopádně si myslím, že čím víc se ji budeš nějakými svými řečmi nebo akcemi snažit připoutat, odradit, apod., od případné nevěry nebo odchodu, tím dřív ji otrávíš a vlastně vyženeš.

Jinak, ten, kdo porovná, jsi ty, jsem si tady všimla ... máme barák, jezdíme autem na dovolenou, na Floridu nemám, jako někdo ... to ty sis vydedukoval, že zrovna tohle jsou ty důvody, protože tys porovnal, co má druhý a ty ne. A ony mohou být v něčem úplně jiném - každý si konstruuje důvody podle svých vlastních komplexů. Přitom to třeba může být jenom "už dva roky jsme nebyli v divadle, na společném výletě, nepovídali si večer o nesmrtelnosti chrousta", ..... když nevíš, zeptej se jí, co jí ve vašem vztahu chybí - nespekuluj.

Onirique » Háňa*

Martin1981 » Háňa*
Když se jí na to zeptam tak jsou dny kdy se usmívá a abych to neřešil když je naštvaná tak začne říkat že by chtěla poradneho samce pak že abych se lip oblikal a že vůně cementu ji opravdu nevoní že se jí líbí stramaci což mi začala říkat teprv až ted .

Háňa* » Martin1981 Potom je to tedy zřejmě ona sama, kdo se zdráhá své pocity pojmenovat skutečným jménem. Případně se bojí říct: Já nevím - prostě se necítím šťastná a netuším proč - připadá jí to možná, že by se jevila jako nějaká rozmarná kráva, kdyby dělala ofuky bez pádného důvodu, tak si vyrábí nějaké umělé - i sama pro sebe, nejen pro tebe. Hledá na co poukázat, aby jí to znělo pravděpodobně. Třeba si to i sama sobě vyčítá, že má ty pocity bez pádného důvodu. Někdy se člověk nějak cítí a sám se tomu diví, když hledá důvody - prostě neví proč, ví jen, ŽE.
Nechala bych ji být. Možná bych jí občas s klidem řekla, že jestli jí tam, kde se staví, vadí vůně cementu, může si jít do lesa postavit stan. Nebo naopak vzít zednickou lžíci a přiložit ruku k dílu, aby si na ten pach zvykla a sžila se s ním a že mu možná časem přijde na chuť ...

Zase bych kolem ní přehnaně nechodila po špičkách - třeba je to zrovna to, co jí chybí - slovo chlapa a pocit, že se z ní, případně bez ní, zase hned neoběsí Podobné prudy dělají většinou lidé, kteří mají jistotu, že kdyby skutečně odešli, mají stále otevřenou cestu zpět, protože ten druhý se z nich může .. víš co, viď.

Zkus jednou říct: " Už mám těch keců dost - OK, jestli se ti tady nelíbí, klidně jdi, kam tě srdce táhne, já to přežiju, o mě strach neměj - uvidíš, jak se zatváří, zachová Ale chce to počítat s tím, že třeba opravdu odejde, i to se může stát. A co, alespoň by se věc vyřešila rovnou a byl by čistý stůl, než žít v neustálém strachu, že když jsi ji v pondělí zadržel, odejde ve středu. Ale řekla bych, že se to nestane

Mici Angóra » Háňa* Necítím se šťastná a sama netuším proč, jojo, to je vono...

V tomto smyslu mě tuhle vcelku pobavil tenhle rozhovor:

http://ona.idnes.cz/cristina-muntea…

Zejména odstavec:

Ve vztahu jsem nebyla šťastná. Také vnímám, že mám kolem sebe kamarádky, které partnery mají, a přesto jsou různě nespokojené, i když navenek mají všechno, co by jim štěstí mělo poskytnout. Třeba jsou na mateřské, partneři hodně vydělávají, mají zabezpečené rodiny, zdravé děti, dvakrát měsíčně letí za nákupy do ciziny. Teoreticky by měly být spokojeny. Ale nejsou. Když se ptám proč, samy na to často nenajdou odpověď.

Ta poslední věta

Freja » Háňa* Jo.