má role v životě? - Diskuze a zkušenosti

Glimmer Man Nazdar. Nehledej svojí roli v nějakým cizím příběhu. Piš svůj vlastní příběh.

Osobně na této historce nevidím nic záhadnýho. Byla jsi sama a hledala jsi partnera (tvrdit, že jsi nehledala nemusíš), no našla jsi někoho, kdo taky hledal. Každej máte svoje důvody, proč vás okouzlil zrovna ten druhej. Nad těma důvoda spekulovat nebudu, páč vám do hlav nevidím. Ono je to stejně pro tenhle příběh vedlejší.

Pro duševní zdraví vás obou bude lepší se v ničem nevrtat (záhadné významy čehosi apod.) a žít onen zmíněný vlastní příběh a budovat váš vztah k obrazu vašemu. To je jediná role, která má, podle mne, v partnerství smysl.

To stejný datum je opravdu jen zajímavost, ale pokud byste na první schůzce oba spadli do kanálu, bylo by to zajímavější.

Ať se daří.

bootsi » Glimmer Man Což o to, já bych se nevrtala. Jenže ta nehoda hodně ovlivnila jeho chování a vnímání, které já než pochopím, tak se málem zabijem.
Např: Na otázku neustále odpovídá otázkou, což mě irituje...po nějaké době dohadů začneme vrtat a z něj vypadne, že po nehodě se ho všichni hrozně vyptávali a jemu to bylo nepříjemný a tohle byla možnost úniku....
Nebo: Nenapíšu v SMS smajlíka a on už se bojí, že něco provedl....uděláme rozbor a zjistíme, že ze všeho hází vinu na sebe.
Jo, asi klasické chováni, které člověka naučí život. Ale tím, že se vrátíme do minulosti kolikrát vyřešíme problém v přítomnosti. A navíc mě vrtání moc baví
Tudíž i celá tato diskuze mě měla trknout k nějakému řešení nynějších problémů.

Glimmer Man » bootsi Hele, neustále tvrdím, že být šťastný či nešťastný je rozhodnutí. Ten tvůj se prostě rozhodl být nešťastný. Sám už uvěřil tomu, že to tak má bejt a v momentě, když se stane něco, z čehož vydedukuje, že by mohl být šťastnej, tak se spůstí obranná defenzivní reakce. A ta způsobí to, že začne hledat, cokoliv, aby se ujistil v tom, že je všechno špatně a všechno proti němu. Toho si někdy, v roli nezávislého pozorovatele, nelze nevšimnout. Jsou to přesně tyhle šťourači ve všem možným... třeba právě v těch smskách. Normální člověk tohle neřeší a ani by ho nenapadlo si takhle přidělávat starosti. Ale šťourač potřebuje najít problém a jelikož už je v tom dobrej, tak ho prostě najde. To je stejný, jako když má někdo dobrej vztah, a přesto má potřebu hledat důkazy o nevěře a neustále partnera obtěžovat svými podezřeními. A nedá pokoj, dokud nenajde.

A to bude problém tvýho chlapa. Řekněme, že jeho "hlava" neměla dost potenciálu na to, aby unesla takovou těžkou zkoušku (na obhajobu musím říct, že takovou hlavu má ale málokdo). Proto ztratil chuť být šťastný, neboť ještě nepochopil, že se to dá. Příjde mu přirozenější být nešťastný a obět.

Věřím tomu, že ač se stane cokoliv, člověk se časem vrátí na úroven štěstí, kterou měl "předtím". Chvíli to stojí za prd, máš deprese, ale časem to překonáš a budeš tam kde jsi byla. Takže to, kde byl předtím, je rozhodující. Bohužel není nijak daný, za jak dlouhej čas se to má vrátit. Každej jsme jinej.

No a teď k tý tvý roli. Nenech se vtáhnout do "jeho světa" a jeho životní filozofie. Ideální bude mu ukázat, že to jde "procítit" (bytí, vnímání...) úplně jinak a šťastně. Ale to nejde vysvětlit a změnit na povel. To je velká změna mysli a práce na sobě. Takže žádný takový hudrování za nevyhovující SMS si nenechej líbit a rázně mu dej najevo, že takovýhle blbosti řešit nebudeš. Stejně tak se vyprdni na nějaký ústupky ze soucitu. Myslím, že soucitu má už za tu dobu plný zuby. Čistá upřímnost je nejlepší.

A čímž se vracím k tomu, že máš psát vlastní příběh a hledět si vlastního života.

bootsi » Glimmer Man Joooo, tak to si vystihl naprosto přesně Jenže já si s tím nevím rady. Když si jedu svůj příběh je to problém...protože on do toho moc nezapadá. Tohle je hodně výstižný, budu nad tím přemýšlet Je strašně náročný nenechat se strhnout a brát vše s nadhledem. Jeden den to zvládnu, ale stojí mě to moc sil a druhý den už jsem bezmocná.
Já právě nevim jestli bojovat a ukazovat mu štěstí (kterého už moc nemám) nebo se vzdát a jít si za vlastním štěstím. Neustále mě to hází do beznadějí a zoufalství. Pak se nadechnu, chvilku dobrý a za chvíli jdu zase pod vodu. A takle pořád dokola.....houpačka.
Soucit nemá rád, ale moji upřímnost taky nezvládá . On se mě na něco zeptá, já mu řeknu pravdu a on se naštve...nechápu proč se ptá, když to slyšet nechce.

bootsi » Glimmer Man Jak může člověk v páru žít vlastní příběh? Vždycky je tím druhým omezován, ovlivňován....nebo ne?