Ahojte. Nedá mi to nepodělit se o svůj příběh. Před rokem a půl jsem změnila práci, odstěhovala se do jiného města a nedlouho na to potkala muže (nynějšího přítele). Poznali jsme se blíž, zdál se mi zvláštní. Pak jsem se dozvěděla jeho historii. Před cca deseti lety mu zemřela přítelkyně, kterou velmi miloval. Nehoda při automobilových závodech, kterých se on účastnil. Jeden řidič vletěl mezi diváky. Následovalo těžké období, dávali mu to za vinu, prošel si peklem...A mě tehdá oslovil, protože JI jsem strašně podobná....což vysvětlovalo jeho zvláštní reakce na moji osobu....a já pořád hledám svoji roli v tomto příběhu. Pro zajímavost máme stejné datum narození krom roku.
movvin
» bootsi
Zřejmě je načase si upřímně přiznat co TOBĚ ten vztah přináší. Pokud tu hraješ roli pečovatelky a ošetřovatelky, tak se taky může stát, že úspěšně tuhle roli sehraješ a pacient se uzdraví a půjde si hledat partnerku. Zřejmě ti ale dochází, že bys chtěla hrát už jinou roli a to roli právě té partnerky. V tom případě by jsi se měla podle toho chovat. Přestaň se rýpat v jeho minulosti a začněte být dvě zdravě nezávislé osobnosti, které spolu chtějí sdílet zážitky, chvíle, prostě život.
bootsi
» movvin
To je k zamyšlení . Troufám si říct, že on je tak přesvědčenej, že našel něco co ztratil, že se toho (mě) už nikdy nevzdá... Ano, máš pravdu, nechat minulost být. Už tolik se jí nezaobírám, jen když nastanou problémy :-)