Ahoj lidi, už dlouhou dobu na sobě pozoruju, že se mnou není něco v pořádku. Až za posledních pár týdnů jsem zjistila, že se jedná o vztek. Není to vztek, jako takový. Nejsem naštvaná na nějakou věc nebo situaci, ale celkově na všechno. Nedokážu to pořádně popsat. Ale nelíbí se mi to. Vztek mě ničí a stahuje dolů. Začínám se sama sebe ptát: "jsem zlá?" Vím, že na najdise je mnoho skvělých lidí, kteří člověku dokáží poradit. Proto se na vás obracím s prosbou o pomoc. Pokud je tu někdo, kdo mi mohl poradit, nebo dát nějaké vodítko, kterým se řídit, budu moc vděčná. Chci se tohoto vzteku zbavit, chci se od něj osvobodit a žít. Předem moc děkuji.
Je to z knížky Naomi Aldort - Vychováváme děti a rosteme s nimi:
"Zloba a násilné reakce často překrývají jiné bolestivé pocity. Většinou si tyto pocity vůbec neuvědomujeme, protože by odkryly bolestné a nepříjemné minulé zážitky. Pokud pro vás jako dítě nebylo bezpečné vyjadřovat smutek, plakat, dožadovat se pozornosti a plně se vyjádřit, nejspíše jste tyto emoce nadlouho potlačili. To, co se děje nyní, je automatické: Bolestivé pocity byly vytěsněny a namísto nich se objevuje hněv, který je přijatelnější, a cítíte se v něm méně zranitelní, než když cítíte smutek nebo vám tečou slzy. Bohužel hněvem se nám neuleví, protože se soustředíme na obviňování. Tím, že odsuneme pozornost od sebe (obviníme), nemáme možnost pocítit své zranění. Dokud si neobjasníme myšlenky, které hněv způsobují, nejsme klidní a často se cítíme ještě rozzlobenější a zabředáváme do role oběti (obviňováním)."