Mnoho z nás to někdy zažilo. Strašně mě zajímá, kde se bere neopětovaná láska. Proč jeden cítí, že k sobě s tím druhým patří, ale ten druhý to cítí úplně jinak. Co je příčinou? Jaké na to máte názory?
mirxon
» Georgius
no je to tak jak jsem to napsal... že když se zamidluju do protějšku a ten to neakceptuje a neopětuje tak to byl prostě jen můj omyl, moje mylná představa, doměnka, že když jsem se já do nějaký ženy zamiloval, že to tak asi bude cítit i ona... což se člověku, když je mu ..náct děje celkem běžně, to je pochopitelný... i mě se to v tom věku stávalo často... až s přibývajícím věkem, po různých takových ´úrazech´ už je člověk většinou obezřetnější a dává si víc pozor na to, aby se nesmyslně nezamilovával do někoho, kdo mu nedává jasný signály, že o jeho lásku stojí... ikdyž je fakt, že ne každej je na tohle imunní a může se stát i starýmu kozlovi, že se zakouká do nějaký dámy ikdyž je už na první pohled jasný, že tam mu pšenka nepokvete
player
» mirxon
No - ono pokud to není tvůrčí záležitost , tak je to vždycky - i když to dopadne - šalba přírody. Muž a žena válčí , ti se nemilují , byť přitahují. Takže je příroda oblbne aby se množili.
Ale bude líp , najdem k sobě nakonec cestu ,ale jinak.
Ale pokud to tvůrčí záležitost je a jeden či druhý nechtějí , tak pak to může (a nemusí) být i škoda.