...jdouc dnes po městě zaslechla jsem úryvek rozhovoru dvou žen..."nezlob se a moc se nerozhlížej, pořád nemám čas to auto uklidit"...a pokračovala jsem dál opačným směrem než ženy...věta mi ovšem v hlavě zněla dál... ...přemýšlela jsem, a vlastně přemýšlím pořád, proč se omlouváme za něco, co je nám vlastní...zatímco když máme uklizeno, přejdeme to bez velkých řečí...kdo to určil, že uklizeno je správně???...musím se ptát...fakt nevím...
Nuna
.."koukni se,jak mám krásně uklizeno" není společenská věta no...
..proč se omlouváme za něco,co je nám vlastní..hmm...hm... bo v lidech přežívá ten model "takhle SE TO má " a pořád se ještě stydí za to,že to mají jinak? Za sebe se stydí.. s pocitem,že nejsou "dost dobří"... s pocitem " co si o mě druzí pomyslí"...klasika..
..takové trapné klišé..
..jo.. mám krásně uklizeno..kdyby ses chtěla přijít podívat.. ..