Když o půlnoci sova houká,nad lesem září luna bledáza komínem kočka mňouká,prach hvězdný na mně sedá.Tu sny uchvacují moji mysla někdy nedávají věru smysl.Tak jednou změnil jsem se v pavouka.Ve větvích jsem splétal sítě,tím nenechal jsem se zmást,to ví každé malé dítě,jak různé nitě k sobě klást.Nejdřív křížem, pak kolem kroužit...Popisem nebudu vás soužit.A najednou mi došla nit!Proboha, co mám s tím počít?Se sítí nejsem hotový,co síly stačí zkouším tlačit,na čele pot ledový...Další popis se mi příčí,do tváře mi žena křičí:Táto, probuď se, sereš do postele!
Sosna zvlčelý
» Vezír v obleku
Nečítal, slyšel, ale inspirace byla úplně jinde. Ne ve vtipu, ale v jednom příběhu, co se skutečně stal takto nějak. Já to už dal jenom do veršů.
Ještě podotýkám, že jsem to nebyl já, komu se to stalo! Ale to mi tady už stejně nikdo neuvěří.