Máte dvanáctiletou dceru , dejme tomu. A ta za vámi přijde."Maminko , poraď mi. Jsi dvakrát rozvedená , pořád pláčeš , že nemáme peníze , sousedka pláče s tebou , když přijdou kámošky na kafe , tak pořád slyším jenom: tev vůl , ten úchyl , ten pitomec ...a tak.Jak to mám teda uděat tak , abych byla v životě šťastná? "Maminka se zamyslela a pak odpověděla: "Vem si někoho , kdo se jmenuje Šťastný."A jak vy , co poradíte svým potomkyním ,aby byly šťastné... ?
thééé
To mi přijde podstatná otázka v životě - co mě udělá šťastnou. Podle mě je nejlepší být naladěný na své vlastní pocity, myšlenky, potřeby.. Né každý to umí..ba řekla bych, že je málo lidí, kteří to dělají přirozeně. Od první dcerky to chápu, že nejsme vůbec nepopsaná kniha. Už se rodíme s křivdami, a podivnými dispozicemi..ne tak lehce se to zpracovává..a tím pádem není tak jednoduché být na sebe naladěný,a nepřizpůsobovat se
thééé
» player
Ano, souhlas, chtěla jsem k tomu ještě dopsat - "tvořivost", ale myšleno tak všeobecně prostě tvořivě se podílet na životě, tvořivě přistupovat i k problémům, a k tomu co se mi nelíbí!! hraní si k tomu určitě patří