aby som sa vyhol pouzivaniu terminu dualita a jednota ktore su argumentami na ludske spravanie hoci mne to nedava suvislost tak pouzivam termin ROVNOVAHA ktory tiez padol v diskusi vraj je to nutne medzi silami dobra zlasom zvedavy co si kto mysli o rovnovahe v zivote jedincanajprv by ma zaujimal pripad hmotneho pozemskeho cloveka a vynechal by som nehmotne entity pretoze tam by sa debata urcite hned stratila mimotakze 1 clovek jedinec jeho spravanie voci inym ludom a spravanie inych ludom voci nemuco to znamena mat rovnovahu ?mal by jedinec dostavat zvonku rovnake mnozstvo, intenzitu a objem dobrych podnetov ako dostava zlych?a mal by jedinec zo seba dat druhym rovnake mnozstvo dobrej energie dobrych skutkov ako da tych negativnych?aby mal rovnovahu aj on aj ludia s nim existujuci ?ak vykonam dobry skutok a niekomu pomozem, musim v zapati niekomu inemu ublizit aby som to vykompenzoval ?ak dostanem od ineho cloveka bozk z lasky a je mi z toho dobremam ist niekde na roh ulice a pockat kym mi niekto tresne po papuli aby som si navodil rovnovahu?mal by system vypustat z vazenia dostatocne mnozstvo kriminalnikov aby sa to celekovo v oblasti dalo do rovnahy s mnzostvo ludi ktori tam nezistne pomahaju?
Loen
V ideálním příápadě je člověk v rovnováze když se vyhne jakýmkoli extrémům (tj. také přehnanému dávání nebo braní... např)
Když není zmítán emocemi (protože emoce tvoří iluzorní představu onás samotných i druhch)
Když se nehoní za budoucností a ani nežije lítostivě v minulosti
Když je ve středu sebe sama...
... samotná představa dobra a zla se mi nepozdává... nicméně spousta "duchovně činných, meditujících..." ti bude tvrdit, že jsou pokoušeni tím zlem, sváděni z cesty... podstupují zkoušky... chmmm no ale já si nemyslím, že existuje nějaké vnější zlo ... potažmo dobro