DOBRÝ DEN, měla bych dotaz...Mám přítele, stýkáme se spravidla pouze někdy o víkendech, je zaměstnaný a má v péči syna.. Jsem moc ráda, že jsem si našla jak to vypadá jinak hodného člověka. Rozvádím se, manžel mne podrazil, tak jsem skončila téměř na ulici nebýt dočasné pomoci rodičů.Děti jednoduše vzal sebou. Nyní jsem v pronájmu, ale ráda bych, až budu mít vyřešenou minuost, žila s přítelem. Ovšem nevím,s ohledem na jeho pubertálního syna jak by nám to klapalo...Syna staví na první místo.On sám mluvil již na začátku našeho seznámení o tom, že hledá někoho s kým by žil a nechce čekat roky... Je mi hloupé nastěhovat se k němu.Navíc mám pocit, že mu to teď i tak vyhovuje.Co mi radíte?
kapka růžové
...já jsem masochistka ...podobná rozhodnutí dělám stylem...představ si, že máš před sebou poslední den, týden, měsíc, rok života...co bys udělala, kdybys věděla, že jsou to poslední chvíle a o nic jiného nejde, než si užít život...no, a to, co mě napadne jako první, je to ono...neplácej se v mysli v tom co máš, co nemáš, co má on, co by měl mít...to jsou jen výmysly Tvé mysli...máš vše, co k životu potřebuješ, tak jdi a žij...