DOBRÝ DEN, měla bych dotaz...Mám přítele, stýkáme se spravidla pouze někdy o víkendech, je zaměstnaný a má v péči syna.. Jsem moc ráda, že jsem si našla jak to vypadá jinak hodného člověka. Rozvádím se, manžel mne podrazil, tak jsem skončila téměř na ulici nebýt dočasné pomoci rodičů.Děti jednoduše vzal sebou. Nyní jsem v pronájmu, ale ráda bych, až budu mít vyřešenou minuost, žila s přítelem. Ovšem nevím,s ohledem na jeho pubertálního syna jak by nám to klapalo...Syna staví na první místo.On sám mluvil již na začátku našeho seznámení o tom, že hledá někoho s kým by žil a nechce čekat roky... Je mi hloupé nastěhovat se k němu.Navíc mám pocit, že mu to teď i tak vyhovuje.Co mi radíte?
Glimmer Man
No, vzhledem k věku toho syna je třeba ho už neřešit. Jeho matkou se nestaneš a takovýto "budeme přátelé a budem spolu vycházet" je skoro vždycky na sílu a nefunguje. Takže tento vzah (s tím synem samozřejmě). Jeho výchova a cokoliv k řešení je starost jeho otce. Takže na tvém místě bych do toho čumák nestrkal.
No a zaměřil bych se na to, aby to fungovalo s tím chlapem. Ne se mu hnedka nasáčkovat do baráku. Ale zase se neopejpat. Nechat to na něm...
... a užívat si, jak to funguje.
A až začneš mít pocit, že to nefunguje, nebo že to nesměruje tam, kam si přeješ, aby to spělo, tak se rozloučit a hledat si někoho jinýho.
Já osobně bych se do společnýho bydlení s cizím pubertálním potomkem rozhodně nehrnul.