Duše, aura, anděl strážný - Diskuze a zkušenosti

Dobrý den,ráda bych Vás poprosila o výklad svých snů.Už čtvrtým rokem se mi zdají noční můry. Nejdřív nebyly příliš děsivé, ani moc časté. Přibližně jedna měsíčně, což se dalo vydržet. Každému z nás se přece někdy zdají. Postupem času se mi ale zdály častěji a častěji a byly horší a horší. Jednu dobu jsem se dokonce bála jít spát a děsila jsem se toho okamžiku, kdy usnu, protože jsem nechtěla ani pomyslet na to, co v noci opět uvidím.Mé sny jsou stejné jako mé vzpomínky. Někdy říkám, že žiji dvojí život. Jeden přes den a druhý v noci. Když sním, všechno co vidím, si po probuzení pamatuji do sebemenších detailů. Stejně jsou na tom mé pocity. Strach, radost, bolest … všechno prožívám tak, jako by to bylo skutečné. Postupem času jsem si na své sny docela zvykla, sice mě nepřestaly děsit, ani jsem nepřestala mít nepříjemný pocit před spaním, ale prostě se staly součástí mého života.Ale poslední půl rok se mi kromě nočních můr zdájí i jiné sny. Sny o duších a auře, které si nedovedu nijak vysvětlit …1) Zdálo se mi o tom, jak stojím v lese na skále a pozoruji lidi pod sebou. Neviděla jsem lidi tak, jako je vídáme běžně, byly to spíš jen takové šmouhy či obrysy těl. Viděla jsem, co by se mohlo stát, kdyby se někdo z nich rozhodl jinak … koho by mohl potkat, do koho by se mohl zamilovat, ale co se už nikdy nestane. Cítila jsem, že mám své přátele na dosah ruky, ale přesto jsou příliš daleko, než abych za nimi mohla dojít … V tom stejném snu jsem přišla o člověka, kterého jsem z celého srdce milovala. Oba jsme zemřeli, uhořeli. Kvůli neshodám mezi lidmi, nenávistí a technickému pokroku, který nakonec zničil celou planetu. Setkali jsme se spolu po smrti, ještě jsme měli podobu svých lidských těl. Můj milovaný mi sdělil, že už se nikdy neuvidíme. On se rozhodl zachránit zemi, doslova stát se zemí. Vším živým i neživým na planetě. Jeho duše bude všudypřítomná na Zemi, ale už nebude nikdy moc vstoupit do lidského těla. Říkal mi to s nesmírným klidem a úsměvem na rtech. Zato mě tekly slzy po tvářích a nemohla jsem uvěřit ničemu z toho, co mi právě pověděl. 2) V dalším snu jsem potkala dvě duše, které byly uvězněné v domu, kam chodím pracovat. Jedna z duší byla modrá a druhá růžová, nebo oranžová – barvou si nejsem 100% jistá. Ta růžová si semnou povídala, říkala mi, že ještě neměla zemřít, že ještě nebyl její čas. Že by chtěla žít, ale už nemůže.3) Na jeden ze svých posledních snů musím pořád myslet. Ležela jsem na bílo-stříbrném stole v jinak prázdné místnosti, kolem mě stáli mí přátele a házeli na mě smutné pohledy. Nejblíž ke mě byla jedna moje spolužačka a říkala mi, že mám úplně černou auru, bez náznaku jakékoliv jiné barvy, jenom čistě černou. Pokusí se mi prý pomoct, pročistí mi čakry atd., ale neví, jestli to pomůže. Stoupla si těsně ke stolu, v rukou držela podivný růžovofialový předmět a kroužila jím nade mnou. Sen skončil z ničeho nic. 4) Stála jsem uprostřed lesa, kolem bylo spoustu krásných stromů, Najednou jsem se otočila a spatřila jsem dva mnichy. Byli už poměrně blízko mě.Měli oholené hlavy, na sobě bílý hábit a něco jako světle modrou šerpu. Oba dva měli vycházkové, dřevěné hole. Přesto nemám pocit, že by byli staří.Byla jsem usilovně přesvědčená o tom, že mi chtějí něco říct, předat nějaký vzkaz. Věděla jsem, že mi nechtějí ublížit … i přes to jsem se dala na útěk. 5) V jednom ze svých snů jsem potkala svého strážného anděla. Stála jsem před polorozpadlou chatrčí spolu se 2 kamarádkami. Obě vešly do chatrče a už nevyšly ven. Byla řada na mě, i já musela dovnitř. Ocitla jsem se v malé místnosti s postelí, nočním stolkem a skříní. Posadila jsem se na postel a v tu chvíli se naproti mně objevil můj anděl strážný. Říkal mi, že mě ochrání, že se nemusím bát. Hlavně ať zůstanu sedět na té posteli a nikam nechodím. A před čím mě chtěl chránit? Ve vedlejší místnosti byla smrt. 6) V posledním snu s podobným tématem jsem ležela u sebe v posteli, dveře naproti mně byly zavřené. Napravo od nich stál muž a snažil se mi něco vysvětlit. Chvilku mi trvalo, než jsem přišla na to, o čem mluví. Říkal mi, že se až moc snažím propojit své sny se svým skutečným životem a že je to jako bych se snažila propojit písmenko A s písmenkem B, ale přeskakovala přitom C ... Hledám v nich něco, co v nich není. Prostě se snažím udělat něco nemožného a ještě se divím, že to nejde.