Invaze islámu a jeho stoupenců, konec Evropy jak ji známe.. - Diskuze a zkušenosti

inkateo www.pracesesny.cz Věci pozoruji z dálky. Média silně filtruji. Ale toto mě donutilo přemýšlet o věci jinak a nově.

Psycholog Nicolai Sennels vydal knihu: „MEZI MUSLIMSKÝMI ZLOČINCI: PSYCHOLOGOVY ZKUŠENOSTI Z KODAŇSKÝCH VĚZNIC“, ve které objasňuje, k čemu dospěl po studiu „vzorku“ 150 muslimských a 100 nemuslimských delikventů.

Sennels říká, že u jeho terapií s mladistvými z muslimského prostředí se nedostavovaly výsledky. Chtěl proto pochopit jejich kulturu a náboženství, aby jim mohl pomoci. Říká, že našel rozdíly, které tu jsou. „Když pracujete jako psycholog, je potřeba těmto věcem rozumět.“

Celý rozhovor bez vytrhávání z kontextu najdete zde http://www.parlamentnilisty.cz/aren…

Nyní pro zkratku vytrhnu z kontextu 4 hlavní rozdíly dle Sennelse:

HNĚV. „První zahrnuje hněv. My tady na Západě vidíme hněv jako známku slabosti. Když se hodně hněváme, ztrácíme tvář. V muslimských kulturách a zároveň i v koránu je hněv viděn jako síla. Dokonce mají Dny hněvu. Je to vždycky pátek. Je to svatý den v daném týdnu, když jdou do mešity.“

SEBEVĚDOMÍ. „Druhý rozdíl je v sebevědomí. My vidíme sebevědomí v tom, že dokážeme snést kritiku; a zůstaneme při tom klidní, protože věříme sami sobě. Ale islám toto neustojí. Islám je hodně „křehký“! Neustojí kritiku. Dokonce, ani když kritizujeme doslova stupidní věci, mají muslimové problém to vstřebat. Pakliže někdo, kdo je kritizován, nepřejde do hněvu, je to vnímáno jako nečestné jednání. Pokud někdo není schopen vnímat logiku a argumentovat, tak další zbraň, kterou má, je agrese.“

ZODPOVĚDNOST. „Třetím rozdílem je zodpovědnost. Na Západě my rozhodujeme sami o svém životě, a pokud máme problém, podíváme se nejdříve sami na sebe a hledáme, jak dospět k řešení. V islámu je všechno na základě vůle Alláha, ve jménu Alláha. Většina věcí je rozhodována na základě mužských autorit a je tam velice velice málo prostoru pro osobní svobody. Oni vyvinuli kulturu, kde život jedince je řízen vnějšími autoritami.“

Novinář: Znamená to, že i ti zločinci, se kterými jste se setkával, počítají s tímto alibismem? Že to, co způsobili, bylo zapříčiněno vnějšími vlivy, společností a podobně, tudíž tam chybí i ta zodpovědnost za toto jednání?

Sennels: „Velice často. Například když mluvíte s mužem, který znásilnil ženu, často uslyšíte argument, že to byla chyba té ženy, protože ona měla sexy oblečení, vypadala vyzývavě. Nebo že oběť násilí vyprovokovala.“

Novinář: Tato interpretace je nám již známa, toto se tu již probíralo. Hovoří se i o tom, že příčinou řady obtíží a nevyrovnaností muslimů tkví v tom, že jejich rodiny jsou jaksi citově „rozbité“, vztahy mezi dětmi a matkou jsou uměle natrženy, a podobně. Neznají lásku, jak ji vnímáme a prožíváme my…

Sennels: „Určitě. To je velmi dobře vypozorováno. Tak to je. Když přijdete z islámské kultury, kde náboženské tradice jsou důležitější než láska, pak si dokážete představit, co to udělá s atmosférou v rodině. Když žena si nemůže vybrat svého vlastního partnera – jak bolestivé to může být… Nebo jste nucena mít sex každý večer se svým bratrancem. Tam není žádná láska. Ale imám je šťastný, protože následujete tradici Mohameda.“

TOLERANCE. „Čtvrtý rozdíl se týká tolerance. Na Západě jsme toho názoru, že být tolerantní a otevřený je správné. Ale islám káže nenávist a násilí proti nevěřícím. Je to přímé. Není možné, aby bylo přátelství mezi věřícím a nevěřícím. Musí tam být vždy distanc.“