Mají vtipy žen o mužích (nebo mužů o ženách) něco společného s vtipy proti vrchnosti?
Tato citace je z diskuze "Mají chlapi rádi přímočaré jednání?" Když muž řekne, že něco udělá, tak to udělá, netřeba mu to každého půl roku připomínat! Nechci tu pokračovat ve zmíněné diskuzi... Je to jen odrazový můstek k tématu, které mě zajímá. Podobnost mezi vtipkováním o druhém pohlaví a "poťouchlostem v kultuře", jak se projevovala v lidové tvořivosti vtipů před "plyšákem".Příklad:Jaký je rozdíl mezi Československem a Švédskem?Žádný. V Švédsku mají Gustáva, my taky máme Gustáva, Švédsku mají korunu, my máme taky korunu, v Švédsku mají všeho dost a my už máme taky všeho dost.A ještě jeden:Nemysli. Když myslíš, tak nemluv. Když myslíš, mluvíš, tak nepiš. Když myslíš, mluvíš, píšeš, tak nepodepisuj.Když myslíš, mluvíš, píšeš a podepisuješ, tak už se ničemu nediv.Kdyby existovaly jen vtipy žen o chlapech, řekl bych že za to může patriarchát a je to projev utlačovaných žen... ale jsou i vtipy mužů a ženách (že by měli doma matriarchát?) (A mám na mysli vtipy o ženách jako takových, ne o výběrové skupině jako jsou vtipy o blondýnkách... ani ne o policajtech na druhé straně...)Je na tom druhém pohlaví něco, co se nedá ani při dobré vůli změnit a lze o tom jen vtipkovat, aby to jedince neumačkalo? Něco co trudné každodennosti soužití nalije nějakou energii k přežití? Tak ještě jeden:Baví se dvě ženy. "Tak jsem slyšela, že ten váš přestal kouřit". "To je pravda." "Ale to chce mít silnou vůli." "Tu mám."
player
Skupina předních japonských psychologů po vyčerpání několika milionových grantů a dvaceti letech výzkumu konečně zjistila , co žena vlastně chce.