Dr.Voštěp (* 26.10.1970)
Muž
jj, srry - i ostatním

,
já si na pátky už dávám tak trochu "leho", protože mne nabavilo střízlivět v práci, anebo si tím kazit sobotní ráno...a tak jsem si "páteční zábavu" přesunul už na čtvrtek

Jasněže není nekonečná - však také píši "dokud a kam až to jde", ale jakmile tu vůni "osvobodíš" - dotkne se nakonec každého a i ten nejzapadlejší kout na Zemi bude někdy s jistou pravděpodobností obsahovat na určitý čas alespoň jednu částici této látky, kam jí zanesou ostaní částice.
Pojďme v myšlenkové úvaze dále. Tvrdím, že pokud těm částečkám připravíš bariéru (zavřeš dveře) najdou si nakonec jiný způsob, jak svojí informaci přenést za tyto dveře, anebo nastane situace, kdy ty dveře/překážka/ sama zmizí (dveře shnijí, dům spadne). Budou se tak nakonec chovat úplně stejně jako lidé (a další složitější a komplexnější struktury) - když tzv. "dostanou šanci" a padnou bariéry - využijí ji.
Expanze myšlenek a nápadů (defakto informací, které "umravňují" entropii a vytváří v ní řád a predikativní stavy) je tedy omezená, ale pouze stavovým prostorem, kde se mohou šířit - tedy celý Vesmír, tedy místa zatím dost.

ad konec lepení)
jako možné je samozřejmě všechno a k narušování(přerušení) lepivosti dochází (a docházelo) stejně jako v narušení expanze.
Každopádně, pak se to vždy zase něják rozjelo, takže ve finále tu máme struktury, co si říkají lidé, o kterých nevíme co je vlastně drží pohromadě a proč se po nějaké době zase začnou rozpadat na původní stavební kameny (víme sice jak to celé probíhá, ale nevíme proč).
Tím se vlastně dostáváme do další fáze úvah, ve které přestávají fungovat objektivní termíny pro "živé" a "neživé" struktury, protože v důsledku se jedná vždy jen a pouze o námi vytvořené klasifikace a námi narýsované hranice mezi živým a neživým; mezi strukturou co má vědomí a co "už" vědomí nemá, mezi subjektem s duší a bez ní, atd., atd..