Milý diskutanti, chtěla bych se vás zeptat na takovou věc: Letos maturuji a nemám čas se věnovat svému léčitelskému rozvoji...Poslední dobou jsem si(nejen já) všimla,že jsem neustále vyčerpaná a hodně oslabená. Mám pocit,jako bych přišla o veškerou svoji energii,kterou jsem pomáhala,vnímala duše nebo se vcitovala(hrabala) do emocí cizích lidí. Mám pocit jako kdybych umřela a nemůžu "dosáhnout" na své "dary". Občas nějaké emoce z někoho na mě přeskočí,ale sama léčit nebo napojovat se bojím,protože problémy cítím na sobě a nevím,jestli by mi něco nemohlo ublížit. Mám obavy,že bych o to všechno mohla přijít a nevím jak to zpátky získat. Poradíte mi někdo,pěkně prosím, co s tím? Intenzivněji se této činosti budu moct věnovat až někdy po přijímačkách na vysokou školu,potřebuju nějaké "dočastné" řešení...
blade in garden
Nedej se odradit a studuj; zdravotnictví a medicína potřebuje proměnu; udělají ji ti, kdo tam přijdou, ne ti, kdo budou dělat něco jiného. O své dary neměj obavy, musí se dočasně skrýt, pak se vrátí v podobě, kdy tobě i lidem přinesou víc. Znáš princip vlny? Příliv odliv? Tak se neboj a věř si, že jdeš tam, kam máš jít : ) Držím tisíc palců : )
Julija
» blade in garden
Baví mě se učit...medicina jako taková proměnu nepotřebuje-proměnu potřebuje přístup. Chodím na přípravné kurzy na přijímačky-jsou tam lidi,na které když se podíváte-zděsíte se toho,kdo chce dělat ve zdravotnictví... Princip vlny znám...občas umí pěkně podrazit nohy...Vím,že jdu tam,kam mám,ale vždycky mi udělá radost a dodá mi odvahu,když někdo poví,že jdu správně...Děkuji tisíckrát...