Nuna (* 22.5.1973)
Žena
..to je vlastně dobrá myšlenka..
..upřímně řečeno - já jsem svého bývalého muže několik prvních tejdnů po rozchodu nechtěla vůbec vidět..
..utápěla jsem se v sebelítosti,plus k tomu to,do jakých potíží jsem se dostala // kladla jsem mu je za vinu // a neměla jsem ani chuť vyslovit jeho jméno..citově slabej je dobrý slovo,může to označovat cokoliv a já teda byla oslabená dost..

Nicméně když jsem se z toho sebrala,přišla jsem na to,že není důvodu se litovat,na něj se zlobit,na sebe se zlobit.. na nikoho a nic. A dneska jsme dá se říct kamarádi,vycházíme spolu skvěle a nemůžu říct slova špatně - a to kafe proběhne v radosti,pohodě a smíchu

Taky mu říkám "broučku" - jako to říkám všem mým milým lidem - a jsem potěšena,když vím,že je potěšen i on.

Jenže nás pojilo společných 11 let a děti,nevím,jak dlouho jsi byl s přítelkyní Ty,no dost možná to ani není důležité. Důležité je neodvracet se od lidí,které jsme kdy milovali jen proto,že oni nebo my už milujeme někoho jiného

Pokud si žiješ svůj život,se svými koníčky,přáteli,aktivitami,tak kafe s bejvalkou je k tomu plus navíc,které když proběhne - dobře,když neproběhne,taky se nic neděje. Možná si nenalhávat,že by se to zase mohlo vrátit zpět,brát věci tak,jak přicházejí. Netrápit se
