Krásne místo v lese, u 2 potůčků, hebká trávička, nádherné stromy, hřiby kováře. Velice jsem toto místo milovala, ráda jsem tam sedávala a odpočívala. Jednou jsem tam takhle seděla odpočívala a přišel za mnou duch lesa, byl silny , krásny a cítila jsem z něj smutek. Posílala jsem mu energiji , lásku a na druhy den jsem tam šla znovu i s kamarádem a energiji jsme mu posílali oba. Duch byl pořád smutny, ale ještě zesílil. Pak přišlo jaro a já se vydala na mé oblíbené místo. Les byl vykácen, teprva jsem pochopila SMUTEK DUCHA LESŮ.
atraM
Podobně smutný příběh je nádherně vylíčený v knize Forresta Cartera "Škola Malého Stromu". Jenomže tam to dopředu aspoň vycítili indiáni a snažili se jednat...
Mně se teď nedávno taky moc jednat nepodařilo Škoda přenádherné hrušně - nejhezčí, nejsilnější a nejvýraznější strom v okolí to býval... a skončil pod pilou stavební firmy. Zbytek světa se možná bude radovat, že místo něj jako budou stávat popelnice.... (?) Já tomu ani za mák nerozumím