Prosím o radu, jsem s se svým přítelem víc, jak 3 roky, měla jsem se k němu stěhovat a postupně jsme plánovali i společnou rodinu je mi 22 let a jemu je 32. Všechno se zdá být fajn, je hodný a milý, a také lépe finančně zabezpečený než já, ale je příliš šetřiví v restauraci mi vyčítá cenu džusu, že je to příliš drahé, šetří na vybavení domácnosti , říká mi, že nepotřebuji telefonovat, ani být na internetu.... Mám ho moc ráda, ale bojím se společného žití v domě s jeho rodinou a toho, že bude příliš šetřiví ,nevím zda by se to změnilo ,proto zvažuji rozchod, ale nechci mu ublížit. Když jsem se pokoušela si s ním o tom promluvit spíše se mi vysmál a řekl mi, že se bojím a přitom nevím ani čeho, připadalo mi jako by to nechápal a snad ani nechtěl slyšet. Předem moc děkuji za odpověď. Samanta
player
Šetřivý podle vzoru mladý...ale to není podstatné...
No - říká se tomu harpagónství.Dám ti dobrou radu,nejlepší,co ti tu kdo může dát. Koukni se nebo přečti Mollierova Lakomce.A pak se sama rozhodni,zda jsi tuto vlastnost ochotna akceptovat či nikoli.
Faktem je,že stejný bude jednou i vůči svým dětem: k čemu to u nich povede? Ke skromnosti a to se hodí.
Glimmer Man
» player
Tak ono je rozdíl mezi šetřivostí a skromností a mezi omezováním partnera a vztahem "pán - sluha". Byl bych opatrný, abych náhodou nezaměnil.
1 - zda jeho zbylé vlastnosti vykompenzují ty negativní
2 - uvědomit si,že ve svých letech je příliš mladá na odhad reality.Takže já bych na jejím místě zachoval určitej odstup.Ne jednu stranu - 10 let maj dobrej rozdíl,na druhou stranu,on už může spěchat pod chomout ,majíc na zřeteli,že má v rukou dobře ohebný proutek.
3 - pokud jí jeho rodinné společenství nevyhovuje,odmítnout - byť slušně - to soužití. Tam je to otázka velmi citlivá.Jsou lidé skvěle adaptabilní a pak ti,co si po čase zvyknou a pak ti,co si nikdy nezvyknou,dokonce ani na vlastní rodinu,že...