Freja
Já Tě chápu.To je štíří prožívání lásky. Těžko to budeš vysvětlovat někomu,kdo to má jinak.Stavíš si kolem sebe zeď proti další bolesti...to dělám občas taky,opatrnost je na místě,když víš,že Tě některý z předchozích vztahů dostal do kolen. Málokdo si v těch sračkách umí tak pochodit,jako zhrzená štírka Těžko Ti asi teď pomůžou rady vzdušňáků o tom,jak to máš mít,když to prostě tak nemáš..
Ale věř mi,že se na tom dá makat. Klíč je v mysli. Je to prostě rozhodnutí a to máš ve svých rukách. Můžeš si vyslechnout a přečíst tisíc "blábolů" o lásce bez podmínek,ale v týhle fázi Ti to nebude nic platný...jen možná do příštího vztahu už půjdeš s tím,že to prostě nemusí být napořád,že to může být pár okamžiků,pár měsíců nebo pár let a i tak to stojí za zkoušku Život v přítomnosti se musí člověk naučit,nám štírům to jde hůř,máme tendence se citově připoutávat a malovat si budoucnost.
Ten momentální splín přebolí,to víš určitě sama...nikdo se netrápí věčně.Tak to ber jako slzavý údolí,kterým projdeš a až zas vyjdeš na vrcholek,zasvítí sluníčko. Prožili jsme to všichni a neporazilo nás to Zkus se z toho vypsat...tady na najdise nebo si piš deník.Mě to pomáhalo...a od deníku byl krůček k rýmovačkám...člověku se pak fakt uleví A tu cestu tím slzavým údolím vlastně využiješ aspoň trochu kreativně.