adelaida
» Dr.Voštěp
Tohle jiné vnímání času jsem měla taky. Při autonehodě. Navíc jako bych byla v pozici pozorovatele a ne účastníka. A ještě co mě zaujalo byl ten pocit nevyhnutelnosti a smíření. Bylo to jako bych byla mimo sebe a na všechno se dívala jako divák. Jinak ducha nebo co to bylo jsem viděla. Když jsem byla malá, bydleli jsme tenkrát v baráku, který stál u silnice v zatáčce a jednou v noci, když jsem ležela v posteli, ale ještě nespala, projel zdí jezdec na motorce a když byl těsně přede mnou, tak se rozplynul. Řvala jsem jak tur. Mamka mně utěšovala, že se mi jen něco zdálo, ale já vím, že ne.
adelaida
» Dr.Voštěp
Pátrala. Myslím, že by to mohl být mámin bratranec. Zabil se na motorce když jsem byla ještě mimino a zůstali po něm čtyři malý děti.Ale nezabil se na tom místě.Za svobodna bydlel ve vedlejším domě, kde bydlela jeho babička-moje prababička, která byla známá tím, že si zahrávala se spiritismem. Byla to zvláštní osoba.Taková matka rodu, generál. Ale nepamatuji si, že by ke mně nebo k bratrovi byla někdy srdečná a ani to, že by nás někdy jen pohladila. Možná, že ona si ho přivolala při jedné ze svých seancí.nevím. Každopádně je to zážitek, který se mi vryl do paměti.