Vzkříšení - svědectví, křesťanská a buddhistická zkušenost - Diskuze a zkušenosti

Jyotis podívejte se ale na všechny díly, zejména 2,3.
První lze přeskočit.

LemmOny Arthur C Clrake, toto kdysi zkoumal v jednom dokumentu. "Svět tajemných sil" ..pamatuješ?

Tenkrát se shodli na tom, že ty lidi, jež jsou pohřbeni, nejsou skutečně a ani nebyli mrtví, jen nevykazovali známky života, tenhle stav u člověka prostě existuje.
Všimni si, že jsou vždy vzkříšení, ne po delší době, jak 3 dny. Člověk dýl bez vody, ve většině případů, nevydrží.

Delší doby úmrtí a z mrtvých vstání nebily nikdy zaznamenány. Pokud ano, jednalo se vždy o podvody.

Jyotis » LemmOny tahle paní měla údajně skrvny posmrtného rozkladu na rukou. Mrkni se na to. Vůbec je kolem ní řada podivností. Nevím, jestli to někdo ověřoval, nehledala jsem další reference na internetu. Např. i vidí, ačkoli by podle nálezu vidět vůbec neměla.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ------, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Kdybys byla treba v Nepalu, odesla bys do jeskyne... Meditovat... Na par let bez jidla, piti, jakychkoli rozruchu mysli, tela... A po "slozeni zkousky" by te druzi z klastera opet privedli zpet k zivotu... Ze jsou lidi nenechavi, chamtivi, a do vseho se hned hrabou - pitva, pozustali - co naplat... Duse se od tela oddeluje o mnoho dele nez za 4 dny...
Jsi skvely priklad toho, ze i kdyby tady mezi nami Jezis uz zil, ikdyby konal miliony zazraku, lidi zustanou v mozku, a porad se budou ptat, jestli je to pravda nebo jen nejaky eskamotersky kousek, porad se budou dozadovat dalsich a dalsich zazraku, aby ho mohli pripadne odsoudit, kdyby selhal; ale neuveri... Pokud v nitru citis, ze muzes verit, tak k cemu otazky...

Jyotis » ------ Dala jsem sem odkaz, protože je zajímavý tím, že ta paní zažívá v podstatě "doslovně" to, co je v Bibli, možná proto, že je to text, který už jako živá pochopila jako autentický.
Stejně tak jako v Tibetu očekávají "hvěvivá božstva" apod...protože to je pro ně autentické, a pak to zažívají.

Dala jsem to sem, aby se lidi podívali.
I v tom, co se jim děje poté je řada zvláštností - nesádrované zlomeniny, zřejmě dobře zahojené, divné chování okolních lidí, to, že je zavřeli na lodi až po dvou letech práce, najednou, neměli jídlo, nicméně jí manžel podával glukozu (?)..

Ta paní měla nádor na mozku. Přemýšlela jsem o tom, jestli to není nevědomá fabulace v kombinaci s velmi věcným působením.
V každém případě zvláštní.

Nemyslím si, že jsem jen v mozku, ale nejsem lehkověrná, ostatně dneska by neměl být nikdo, ale taky ne malověrná.
A je pozoruhodné, že mi tuto poznámku o "skvělém příkladu" říká zrovna vědec.

movvin Nemám čas na to kouknout, ale... Věřím tomu, že jde opustit svoje tělo a někde pobývat, to vše je OK, ale to tělo zůstává zde na zemi nechané na pospas bakteriím, virům a všemožným tvorům, kteří se ho snaží zlikvidovat. Tak jak tomu zabránit, aby se dalo bezpečně po dlouhé době vrátit? To nechápu.

Jyotis » movvin Je to přemluvené česky, takže já jsem to poslouchala prostě v posteli se zavřenýma očima, dá se to poslouchat jako rádio i při běžné práci v domácnosti :)

Najdise.cz » Jyotis Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ------, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Taak to se tedy omlouvam...
Che, nejsem zadny vedec... Duvod, proc jsem jeste v te tzv. vede je, ze si rad hraju, porad neco zkousim, muzu nekomu pomoct, a pritom muzu navic byt vcelku svobodny a svobodomyslny. Jinak veda tak, jak je zavedena, mi znacne nevyhovuje; je moc tesna. A chuda po vsech strankach... Ale vseho do casu. Nastesti...

LemmOny » Jyotis taková jedna paní v sedmi miliardách. co to je..
Jsou to všechno jenom senzační senzachtivý podvody a nebo ojedinělosti, který se prostě občas stanou a tak se najde vždy nějaká dobrý duše, co to přifoukne a rozpatlá jak osmej div světa nebo takovýhle znovuvzkříšení.
Kdyby to byla taková senzace už by to vyvolalo daleko větší ohlas.

Zeptám se jinak, proč všechny tyhle úkazy události a konspirace, končí na stole nějakýho amatera, na youtubu a nebo v neposlední řadě na jiných stránkách např sekt. a jiných pakáren.
Vědci, doktoři a ani jiní profesionální či poloprofesionální objevitelé nejsou rozhodně lidi, kteří by se objevům bránili nebo je jakkoliv zatracovali, či ukrývali, i přesto, že to o nich právě takovýhle dobrodruzi lživě tvrdí.
no zvykej si, bude toho v brzké době čím dál víc. Konec světa změna vědomí transformace lidského druhu rozšíření našeho evolučního obzorů, příchod plejáďanů a jiných vymyšlených blbců se blíži, takže se máme na co těšit.

ale je to sranda a vždycky byla, není to poprví a ani naposled.

Jyotis » LemmOny Snažím se vždycky s chladnou hlavou vysvětlit maximum nezařaditelného v rámci stávajících paradigmat...
a v tomto smyslu mě ještě napadá, že část snů se modifikuje také tím, co se děje s tělem. Dokonce určité zdravotní problémy v různých částech těla navozují různé snové pocity (horko, žízeň, topení se, dušení se...atp.)
Z tohoto hlediska je i možné, že vize "pekla" zažívají lidi "na prahu smrti" i díky tomu, že jejich tělo, s nímž jsou přece jen pořád propojeni, hlasí deficity kyslíku, změny teplot, popř., že se v něm začal někdo pitvat...
To se pak, jak známo přeloží a zkompiluje do symbolického jazyka, který "uznávám".
Vždycky je tam míra kreativity, která překračuje běžné fantazie. Sleduji takto i svoje sny a je směšné, jak dokážu dohromady spatlat věci naprosto nesourodé a vyrobit z toho"příběh."
Fabulace je základní funkcí mozkové aktivity, zřejmě to pomáhá paměti a protože to je i ve snech, tak se to zcela zřejmě neváže pouze na jazyk.

LemmOny » Jyotis Výbornej příspěvek, ale tak nějak si myslím, že to spousta lidí ani nepřeloží do "češtiny" natož aby pochopili jak skutečně pracujem a že věci nad rámec našeho chápaní a cítění, jsou vlastně stále pořád jen věci v naší režii.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele majkl - sidor, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
I když se to vymyká zákonům přírody.Přesto se tyto zázraky dějí.
Většinou to bývá v zemích morálního úpadku,vysoké trestné činnosti apod.

Nejvíce takových to záhadných jevů měla Brazílie.

Jyotis » majkl - sidor Nemyslela jsem "jen" ten fakt, že zřejmě díky vitalitě, kterou dokazuje svým celým životopisem nezemřela úplně, možná se probrala i díky té pitvě, kdo ví, ale i to CO Zážívá nebo si myslí, že zažívá. Ten starozákonní přísný Bůh, který se ptá "cos udělala PRO MNE" a myslí tím, kolik pravověrných přivedla jako vstupenku do ráje.
Požadavek desátku atp.
Tedy to, o čem jsme už mockrát diskutovali: nakolik ovlivní moje přesvědčení to, co zařívám KONKRÉTNÉ...
Že totiž Pravdou Bible, Pravdou Koránu, Pravdou Knihy mrtvých si sám mohu "zkomplikovat" svůj výstup ze světa, protože lidé orientovaní obecněji "vidí" spíše obecnější jevy - Světlo, Živý vesmír-inteligenci atp..
A co se stane po těch 3 dnech, po kterých, zdá se, už se nikdo nevrací zpět, to už nikdo neví. Nebo aspoň ne touto metodou.

Najdise.cz » Jyotis Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele majkl - sidor, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ano,tohle je zásádní věc - nebýt ovlivněný níčím,žádným duchovním směrem.
Zpočátku je musíme studovat ,pochopit je svou myslí a pak začít s praxí.
Konkrétně já svou duchovní cestu spojil s budhismem a křestanstvím.
Budhismus popírá Boha a Křestastanství ho vyznává.Dva zásadní protiklady.
Ale bez vlastních zkušeností a zážitků,tedy praxí,bych nepochopil vůbec nic a byl bych těmito duch.směry jen ovlivněn a v případě klinické smrti by se to napřkl. projevilo vizí Krista nebo Budhy.

Jistým způsobem máš pravdu,ale lze to považovat za jistý pokrok,člověk sice nerealizoval úplné poznání protože lpěl na tomto směru ale posunul se ve svém vývoji směrem kupředu.

Světlo nebo Živý vesmír je podle mně to, co by měl člověk at při realizaci nebo při smrti vidět - není ovlivněný žádným duchovním směrem.

player Zrovna poslouchám druhý díl...

player Těžko posoudit.
Ty prožitky má každej jinačí,zkusím ti ještě najít něco zajímavého od Jana.P.

player http://diskuze.najdise.cz/prispevek…

Tohle mě velmi zaujalo.

Jyotis » player protipříklad: Buddhismus a delog:
http://www.buddhismus.cz/delog-cest…

Vypadá to, že nad sebou máme spoustu pánů, podle toho, s nimiž obcujeme, ti nás pak soudí..
Není knihy mrtvých bez SOUDU.

A zatím v žádné verzi nestačila láska, ale v každé se vyžadují nějaké oběti, služby, množení služebníků...

player http://diskuze.najdise.cz/prispevek…

I tohle nezní nezajímavě,byť to nemá s náboženstvím nic do činění.Vlastně má.

player » Jyotis Právě - všude jsou jakési podmínky...já věřím této knize.To mě dává logiku.

Jyotis » player dík. Přečtu si.
Lidská psychika je zrádná právě tou fabulací a převleky do symbolů.
Skoro vždy tam člověk vystupuje jako jakási loutka, někdy i svého širšího NadJá, která měla plnit nějaké úkoly podle pravidel, která dobře neznala, resp. každý z pánů odkazuje na nějakou "Knihu".
Jen Ježíš změnil na jednodušší pravidlo laskavosti a introspekce. Ale, kupodivu, není to dostačující při soudu.
Zajímavé je, že na youtube není žádný vzkříšený muslim, aspoň jsem ho nenašla.
Nebo křesťan ve smyslu čistého křesťana, tj. který by se rovněž nevztahoval k Starému zákonu a přísnému Bohu.
Ale prakticky vždy platí Pavezeho verš:
"Přijde smrt a bude mít TVÉ oči."

Jyotis » player rozhodně příjemnější varianta. Sobotní dárek:]

ohenvoblacich strašně ráda bych si to poslechla,ale neuvěřitelně mě dráždí jalovej hlas tý překladatelky..prostě to nedám

Jyotis » Jyotis tak jsem našla nějaké ty posmrtné zkušenosti z buddhistické praxe. Zajímavé. Souhlasí to s tím, že bardo (tj. posmrtný stav) je naše PROJEKCE, soud je externalizací našeho vnitřního souzení. Vše je velmi silné, protože bez těla nemůžeme racionalizovat, analyzovat, vše dopadá bezprostředdně.
Proto zřejmě v podstatě nemůžeme vidět něco zcela nerozpoznatelného, neznámého..
Je to ze stránek dole uvedených. Trochu jsem to pokrátila. Jsou tam zkušenosti "mrtvých" prý i týden.

Living & Dying from the Tibetan Buddhist Perspective
Tulku Thondup Rinpoche

www.TulkuThondup.com

We all want to live the good life and die a good death. But most of us are so uncomfortable with the mention of the word “death,” that we do not allow ourselves to relate to it. So instead, we gloss over it or pretend that it will not happen for a very long time.

Contemplating death helps us live better, fuller lives

From the Buddhist perspective, life is not just this life we are leading now, but also the infinitude of future lives that extends before us, for Buddhism believes in reincarnation. We die to continue living. Our body merges into the elements, but our consciousness migrates and is reborn in a new body.

Buddhism teaches that everything we think, feel, and do creates a correspondingly positive or negative habit, or karmic imprint, in our mind-stream. Selfless, peaceful, and joyful thoughts leave imprints that give rise to wonderful, peaceful, loving experiences in our future. Selfish, negative, hateful thoughts give rise to unhappy experiences. So whether our next life will be happy or not depends on whether our mental habits were positive or negative.
If we cultivated peace and kindness, we will be reborn in a peaceful world filled with loving beings. We might come back as a wonderful human being. Or we might take rebirth in one of the infinite joyful celestial paradises of light and wisdom that Buddhists call “pure lands.” Beings born in the pure lands become enlightened in that very lifetime. Once enlightened, they can manifest in our world by choice to benefit beings -- not because their karma compels them to.

If, on the other hand, we were filled with, say, jealousy, we will reincarnate in a world that reflects that trait: a world where beings are always scheming to harm each other.

When we truly understand the implications of our own and others’ mortality from the heart, we will automatically want to use every precious day to purify our faults and grow in compassion, peace, joy, and wisdom. Death will then become a launching pad to increasingly better, more beneficial lives until we become a Buddha ourselves.

In contrast, not to prepare for death, and to leave this world with the same faults that we came in with, is a sad waste of our precious life. Once lost, it can be hard to get such a good opportunity to progress again.

Buddhism’s vast knowledge about death

Part of our issue with death is lack of information. We tend to dread the unknown. And for most of us, what happens after death is a total unknown.

Buddhism, however, is rich in knowledge about death. The Buddha and a long line of enlightened masters going back thousands of years, could see into the invisible through their fully blossomed omniscient wisdom minds and taught extensively about death and reincarnation. To this day there are Tibetan Buddhist realized masters who can remember their previous lives here and their sojourns in pure lands in between lives, see where others take rebirth, and help the deceased go to better rebirths. When my teacher was a child, for instance, he would recount details of his previous life, recite prayers that his predecessor used to say but that he had not yet been taught, and describe the Pure Land that he had visited in between lives, including some of the beings there and what they looked like. Realized masters since the Buddha have given instructions on how to navigate through death and help others who are dying, instructions that are shared in my book, Peaceful Death, Joyful Rebirth.

Tibet additionally has an amazing tradition of gifted people who return from clinical death to describe what they experienced. These people are called delogs, or returners from death. Profoundly spiritual, delogs are sent back by enlightened ones to record and share their experiences. Their experiences are in some ways similar to western near death experiences, except that delogs leave their bodies for many days, sometimes up to a week, not just for a few minutes. This allows them to travel far beyond the time of death.

Tibetans have collected delog accounts for hundreds of years. When I was a teenager in Eastern Tibet, a famous delog, Shugchung Khadroma, lived just 20 miles from Dodrupchen Monastery where I grew up and studied. Although I never met her, I used to be mesmerized by her experiences, which she had written down. Streams of people used to visit her for news about dead relatives. She could usually tell them where they had taken rebirth and relay messages they may have given her. Peaceful Death, Joyful Rebirth includes 11 delog stories.

Simply learning what enlightened Buddhist masters and delogs say about death demystifies it and can make us less afraid.

What the bardo is like

When we die, we lose consciousness and our mind exits our body. When we regain consciousness, we are in what is known as the bardo, the transitional passage between death and our next birth.

What happens to us--the terrain that unfolds before us--in the bardo is a reflection of our habitual thoughts and feelings. Since we are just mind in the bardo, whatever we think can instantly appear, karma permitting. If we think “New York,” we will instantly be there. If the next moment we think “London,” that is where we are. If we had strong devotion in a higher being, we could see them. Delog Dawa Drolma, who was highly devout during her life, for instance, beheld White Tara, a Buddha in female form, in a blazing sphere of light when she emerged from her body at death. She also saw beautiful female deities amidst beams of rainbow lights. Together they escorted her to a pure land.

Consider, too, the experience of another delog, Lingza Chokyi. When she died, she saw a five-colored light above her head that projected rays of red light. At the end of each ray appeared a menacing creature with a human body and animal head. One had the head of a serpent, another of a tiger, another of an eagle, and so on. Their eyes were huge. They brandished weapons and thundered “Beat! Beat! Kill! Kill!”

All were actually reflections of Chokyi’s mind. The lights were the luminosity of the innate wisdom of her mind, which each of us possesses. Her anger appeared as a snake-headed creature; her arrogance, as a tiger-headed one, and so on. Chokyi was petrified. But the moment she recalled her lama’s instructions -- “Rays are self-rays. Images are self-images. Sounds are self-sounds. All are the self-radiance of your own mind” -- the scary forms instantly dissipated.

If bardo beings could remember and maintain the understanding that they are just mind, they could control their journey.

Take delog Gyalwa Yungtrung, an accomplished yogi from Eastern Tibet. He was traversing a narrow mountain pass over a precipice in the bardo when he came upon a massive rock wall. There was no way around it. The only opening through which he could see to the other side was a hole no bigger than his fist. However, the instant he remembered: “Consciousness can get through anything,” he found himself on the other side of the wall.

Without prior training in meditation, however, it will be difficult for us to remember that the bardo is a mental projection, the same way that it is hard for us to be aware that we are dreaming during a dream.

In fact, many people don’t even realize that they have died until some time afterwards. Bardo beings imagine that they still have their body due to their past habit. So they believe and see that they have a body. They often try to talk to people they know and join family or friends for meals. However, since no one can see them, they are ignored and may become upset. When family members arrange their funeral, they often insist, “But I’m here. I’m not dead! Can’t you see?”

The deceased also often do not see their bodies as they are. Delog Lingza Chokyi, for instance, felt bewildered when her children kept caressing a disgusting snake that was lying on her bed dressed in her clothes. She was horrified when her daughter called it “mother” and tried to get it to eat. The snake was actually her body, but she understood this only later.

The reason for bardo beings’ confusion is that, without a physical body to stabilize them, they cannot analyze their thoughts. They fly from one thought to another like a leaf in a gale. So one moment they may realize that they have died. But the next, they forget and again think that they are alive.

Yet the minds of bardo beings are sharper than our minds are in some respects. They have some clairvoyance to read our thoughts, for instance, and are highly sensitive to our feelings.

When a friend visited delog Lingza Chokyi’s house and started meditating that he was Amitabha Buddha, the Buddha who presides over the Blissful Pure Land, Chokyi saw him as a translucent Amitabha Buddha, an enlightened emanation, and experienced unimaginable bliss and peace. On the other hand, when her children wept, she felt pain. Their cries literally felt like thunderclaps to her. Such experiences are not uncommon, which is why Buddhists urge survivors to pray and generate peaceful, loving feelings towards the departed. It is also why they advise waiting for a number of days before thinking about inheritance or thinking ill of the person, as this could upset them and influence their journey for the worse.

How the bardo landscape reflects our mind

At some point the deceased hears a voice calling him or her from afar. Following the voice, he suddenly finds himself in an unfamiliar place and senses that now he can no longer turn back, but must keep going forward.

Although individuals have unique experiences in the bardo, there are also many widely shared experiences. Many beings, for instance, feel that they must climb perilously narrow passes to reach the top of a high mountain, traverse a vast desert, and cross a turbulent river before arriving at a Court of Judgment.

Each landscape corresponds to a mental habit. The high mountain is a reflection of arrogance. The narrow paths represent mental rigidity; the desert, the feeling of never having enough; and the turbulent river, anger.

Realized beings periodically pass through, leading hundreds of bardo beings up radiant rainbow paths to the pure lands. To be able to follow them, beings do not need high realization. They need to have opened their hearts to that possibility.

What the judgment represents

Eventually, the deceased arrive at a majestic Courthouse surrounded by crowds of people anxiously waiting to be called in. Once inside, the deceased sees his life on display. Some officers watch his life unfolding in a mirror. Others pore over written records about his life. Yet others check marking boards. A prosecutor empties a bag of dark pebbles representing the deceased’s negative deeds and argues against him. A defender then empties a bag of white pebbles and pleads for him. The judge then delivers his verdict regarding where the person is to take rebirth.

Is there really a judge? A judgment? Buddhism teaches that all these events are fabrications of our mind. The judgment is a reflection of our own inner tribunal, our mental habit of judging. All our lives we are constantly judging others and worrying about what they will think of us. So when we die, it is only natural that we carry this habit and project it as an external judge judging us.

How we perceive the judgment depends on our maturity. If we are open for it, we could see that the judge is our own enlightened nature manifesting in the form of an enlightened being. Delog Karma Wangdzin tells how she was quaking with fear while waiting outside the courthouse. The moment she stepped inside, however, she saw the judge as Guru Padmasambhava, one of the greatest adepts of Buddhist history and founder of Buddhism in Tibet. Her heart filled with joy. Another delog saw the judge as Buddha Shakyamuni. Yet another realized the true nature of the mind when we entered the courtroom.

How to prepare for the bardo and our next incarnation

According to Buddhism, our mind is the center of our life. Our physical actions reflect how we think. If our mind is peaceful, we will act peacefully. We will speak peacefully. Our bardo journey and our next life will be peaceful. So it is our mind and thoughts above all that we must refine. Meditation is one of most effective means to improve our mental habits, as meditation focuses us on positive thoughts and feelings totally and from the depth of the mind.

Buddhism offers many meditations to prepare for the bardo and rebirth. Whatever we do, though, we need to practice beforehand. It is virtually impossible to start a new meditation in the bardo, as we will have too little peace and reasoning power to focus on anything for long. So instead, we will fall back on our past mental habits.

Right now, it is easy to change our mental habits, but hard to restructure our circumstances because we live within the strictures of a solid body and society. In the bardo, on the other hand, it is hard to change our mental habits, but easy to restructure our circumstances because at death our habits alone determine our world. That is why we need to practice beforehand.

Meditation on the true nature of the mind

The most powerful practice for death is to realize the true nature of the mind beyond concepts. When we die, we all go through the true nature, as our concepts and emotions dissolve at death and our luminous innate wisdom, the true nature of the mind, shines through. If highly accomplished esoteric meditators are ready, they could merge with it and maintain their realization and could attain enlightenment at death. Their bardo journey would then end there, in liberation.

For those without such advanced realization, however, the experience of the luminous nature flashes by, as it dissolves the moment we conceptualize it. If so, we continue through the bardo.

Meditation on Amitabha Buddha and his Blissful Pure Land

Another powerful practice that we can do, with or without meditating on the nature of the mind, is to meditate on Amitabha Buddha and his Blissful Pure Land, Sukhavati. Amitabha, body of unconditional love, omniscient wisdom, and boundless power radiates blessing lights to all beings throughout the universe limitlessly, which is why he is known as the “Buddha of Infinite Light” (Amitabha). Amitabha Buddha and his Blissful Pure Land are actually inseparable–they are manifestations of the universal ultimate truth and its pure qualities. In reality, they are not someone or something else, but the reflections of our own true nature, the enlightened qualities of our own mind.

Eons ago, when Amitabha Buddha was a person like ourselves and was developing the mind of enlightenment, he vowed that when he attained Buddhahood he would manifest a pure land that would be accessible to beings even if they had no high spiritual realization. And so, when he became Amitabha Buddha, he manifested the Blissful Pure Land, which is, as the historical Buddha said, the most accessible of pure lands. Rebirth there requires only four “causes:”

First, we need to repeatedly think about Amitabha Buddha and his Pure Land and feel their amazing peace, joy, and compassion. The more familiar and ingrained these images and feelings become in our mind-stream, the more likely that they will vividly and powerfully arise in our memory at death. If so, we will find ourselves there.

Second, we must accumulate merits, or good karmas. There are many ways to do this including praying, developing compassion and devotion, and serving others.

Third, we need cultivate the mind of enlightenment—a genuine selfless, loving attitude -- and pray and meditate with the commitment to ferry all beings to the Blissful Pure Land.

Fourth, we must dedicate our merits to all beings and aspire that all may be reborn in the Blissful Pure Land. This augments our merits manifold and ensures that they go towards the goal of rebirth in the Pure Land.

The Core of the Meditation on Amitabha Buddha

Here is the core of a guided meditation that is also given in the new CD that accompanies the paperback edition of Peaceful Death, Joyful Rebirth.

Begin by developing the mind of enlightenment, thinking that we are doing this meditation for the sake of all mother beings.

player » Jyotis Právě - a o bardu je celý Život mezi životy.