Už od mala trpím žárlivostí. Žárlil jsem už jako dítě.....No jo jen že jak šel čas tak sem začal žárlit ještě víc a to i na kamarádky atd... Je to strašné a ubijí mně to strašně moc. PROSÍM PŘOČ TAK ŽÁRLIM A JAK S TÍM PŘESTAT NECHCI BÝT TAK ŽÁRLIVEJ Je to hrůza protože mi to motá hlavu... Děkuji
Svá štírka
» pimon
Myslím si, že tak jako láska, i žárlivost může mít spoustu podob a odstínů.....Myslím, že upřímná lítost, že se milý člověk věnuje raději někomu jinému než mně, není nijak špatná. Pokud je mi to líto a jsem schopná tento pocit strávit a toho dotyčného neotravovat a nechat žít, je to podle mně v pořádku.Myslím, že naopak jen otrlý jedinec, který nemá rád, by si řekl, že je mu to vlastně fuk a mávl rukou. Horší je, když pak nastoupí citové vydírání nebo tyranizování té dotyčné osoby s cílem něco změnit za každou cenu.....Takový člověk už by se měl jít léčit, jelikož sám tento stav asi nezvládne.A vcelku je pak jedno, jestli má sebevědomí nízké nebo přehnaně vysoké.