Žiju s manželem kterého nenávidím a přesto s ním ještě jsem..uz dlouhou dobu mě psychicky i fyzicky terorizuje ,děti nemáme,intimně spolu už 1,5roku nežijeme takže si užívá jinde není to jen jedna je jich víc několikrát jsem mu navrhla že se rozvedeme když už nás k sobě nic nepoutá ale on to vždycky zavrhne a ještě je agresivní mám pořád strach odejít bojím se jeho nepřiměřených reakcí a nechci aby mě a nebo někomu z mé rodiny neublížil ..nevím jak dál nechci si už připadat tak uboze ..chci žít po svém a ne tak jak mi to nařizuje můj despotický manžel ...co dál??
kedarda
Tak za prvé máš alespoň jasno! Dovedu si snadno představit člověka, který ve tvé situaci stále ještě jasno nemá.
Než jsem dočetl, napadlo mě, že nejvíce tyranizuješ sama sebe. No ale vyhrožuje ti, bojíš se...
Lollo, žít s ním nechceš. Odejít znamená bát se smrti. Ok, tak se přece boj té smrti!!! Tvůj strach z něj (láska sama k sobě) tě může vysvobodit
Lidé ze strachu před smrtí překonají sami sebe, dokáží neuvěřitelné věci! Boj se už teď! Jestli je ti schopen ublížit za nějaký typ jednání, pak stejně nikdy nevíš, co se mu při jeho psychóze právě dnes večer znelíbí a zda tě nezabije nebo nezmrzačí, neznásilní... Ok, tak se boj! I on se tě bojí, jinak by tě nezastrašoval. Ničeho se muž nebojí víc než rozlícené ženy. Buď pověstnou krysou v koutě. Pokud jde o život, je každé tvé rozhodnutí správné
a jednej, stejně tu jde o život
nebo nejde jen o strach ze smrti? Třeba je to i nechuť tu situaci vůbec řešit. Bylo by pohodlnější nechat to tak... dovedu si představit sám sebe.
Nechat se ovládat strachem je stejně ale asi sebetýrání. V každém případě to bude víc o tobě než o něm. Ten člověk je tvůj dárek, přišel tě naučit mít se ráda. Stále nechceš a tak tě nutí...
to se nám to tu kecá, viď asi bych se na tvém místě také bál
kedarda
» kedarda
je to jen takový pohled, když tu čtu rady žen kolem, mají pravdu, někam zavolej, tyhle situace tam dobře znají a znají tvůj strach a mají i možnosti, byť omezené, jak skutečně pomoci