Zdravím všechny. Dlouho jsem tady nebyla. JJJ, přijdu, jen když něco potřebuju. Myslíte, že když se necítím ve vztahu, ve společné domácnosti dobře, i když se o to snažím už dva roky, protože přítele mám moc ráda, ale přepadají mě čím dál častěji pocity, že musím pryč, jsem hodně společenská, nechce se mi příliš omezovat,cítím to jako povinnosti, nesvobodu, nejde to ve mně zlomit, myslíte, že je lépe mít svoje soukromí, kde jakoby uteču sama k sobě, když tyto pocity zase přijdou???Přítel to těžce nese a myslí si, že oddělené bydlení je začátek konce.A já cítím, že takhle dál nemůžu. Nechce se mi ani kupovat do této společnosti nábytek, tak jak jsem si plánovala na počátku...Nechce se mi do toho...Vyčítám si, že jsem sobec a necita...
Ruby
» OldDog21
Nebudeme chodit spolu? Mám doma něco podobného. Za kulturou chodím s kamarádkama nebo sama. Už jsem si zvykla. Partner má v tomto jedinou výhodu-byla jsem takto zvyklá žít hodně let, singl. Takže mi to nevadí. Ale kdyby měl partnerku, která tyhle věci potřebuje sdílet, byl by problém. Mám kamarádku z dětství, ta je to samý. Manžel ji nedokope naprosto nikam. Zatne se a ne a ne. Holt někdo je takový a druhý makový. Jsou spolu už třicet let. Je to o shodě /anebo neshodě/,