Zdravím všechny. Dlouho jsem tady nebyla. JJJ, přijdu, jen když něco potřebuju. Myslíte, že když se necítím ve vztahu, ve společné domácnosti dobře, i když se o to snažím už dva roky, protože přítele mám moc ráda, ale přepadají mě čím dál častěji pocity, že musím pryč, jsem hodně společenská, nechce se mi příliš omezovat,cítím to jako povinnosti, nesvobodu, nejde to ve mně zlomit, myslíte, že je lépe mít svoje soukromí, kde jakoby uteču sama k sobě, když tyto pocity zase přijdou???Přítel to těžce nese a myslí si, že oddělené bydlení je začátek konce.A já cítím, že takhle dál nemůžu. Nechce se mi ani kupovat do této společnosti nábytek, tak jak jsem si plánovala na počátku...Nechce se mi do toho...Vyčítám si, že jsem sobec a necita...
..není to nic zavrženíhodného,nic odsouzeníhodného a nikde není psáno,že to musí být začátek konce.. ..konec přijde spíš pro to,že jednáš proti sama sobě. Proti svému přesvědčení,proti tomu,co je Ti milé,příjemné a to se teprve může podepsat i na tom vztahu.. ..řekla bych,že může fungovat daleko lépěji ve chvíli,kdy sice nebudete bydlet spolu,ale Ty budeš spokojená,šťastná a v klidu.. ..a pokud jsi pro partnera důležitým člověkem,bude Tvé rozhodnutí tolerovat,v ideálním případě si na něm taky najde pozitiva ..