...čím dál víc nad tím přemýšlím. Slyším to ze všech stran a v podstatě si začínám říkat, že už třeba období hezkých vztahů je nenávratně pryč. Lidi se mění, každý si chce žít jen sám za sebe a pro sebe. S kýmkoliv mluvím, řekne...mám přítele, ALE...a za tím ale nastane dlouhý výčet problémů které jsou jasnou známkou toho, že to nefunguje. Proč to tak je ? Chlapi, kteří jsou single řeknou, že nemají přítelkyni, jen kamarádku, na občasné pěkné chvíle...Kam zmizela potřeba být tu jeden pro druhého, stát při sobě, pomáhat si...Jistě existují jedinci s tvrdším jádrem, kterým to takhle vyhovuje...ale přeci jich nemůže být tolik? Já například, umím být sama, s tím nemám problém, někdy mi to ovšem připadá jakou z nouze ctnost. V podstatě mi to přijde nepřirozené...lidi žili vždycky v párech, je to myslím od přírody normální... kde je srdce, láska, city ? Tohle všechno ?Vím, doba se změnila, jsou tu roky, kdy si vesmír v podstatě žádá samostatných jedinců...ale myslím, že v trochu jiném smyslu slova.Budu šťastná, když mi tu aspoň pár z vás napíše, že se pletu
Burbeles
určitě existují....bohužel se to ale "nenosí" společensky zakořenilo, že jeden, dva tři rozvody a svatby ze život není nic nenormálního nemorálního..... z toho zcela zákonitě vyplynulo.... jsem zamilovaná(ý) ....tak se vezmem, proč ztrácet čas nějakým poznávání se...když to nebude klapat, tak se rozvedem, nemám peníze na alimenty, stát to zatáhne na dávkách, nemám kde bydlet, najdu si jinou(jiného)
hluboký pokles společenské morálky, neúcta k lidským hodnotám, neúcta k sobě samému, nedostatečná výchova, deforma jedince přes média...věřím se jim více než pravdě atd.