Jedna osoba se chce rozhodnout na základě určité informace (ta informace má velký vliv v tom rozhodnutí),já vím nebo tuším na 90%, že tu informaci má špatnou, nepravdivou,ona ví, že vím jak to opravdu je,ale nezeptá se,a já nic neřeknu, nechám ji v tom omylu.Ona se pak rozhodne a na základě toho jedná.Když ji později řeknu jak to opravdu je, vynadá mi že jsem ji lhal, podvedl.Je to lhaní, podvod?Je vina na mojí straně? Nebo je její chyba že se prostě přímo na tu věc nezeptala?
ho.li.ma.
Jak to může být lhaní nebo podvod, když uvádíš, a připouštíš dokonce "jen" že tušíš na 90%. Rozhodování je na té osobě, na nikom jiném, i když ona taky třeba tuší že tušíš
ho.li.ma.
» Svá štírka
Rozumím tomu, co říkáš, ale Jack sám uváděl m.j.: " ...ona ví, že vím jak to opravdu je, ale nezeptá se, ...", což je taky docela zvláštní, pokud mluvíme o přátelích. Takže ta osoba se vlastně rozhodovala s vědomím neúplnosti informací potřebných pro rozhodování .... Navíc třeba ten přítel měl důvod se raději neptat ... (dřívější zkušenosti, příp. skutečně měl jenom tušení .....) nebo pouze nechtěl negativně osobně ovlivňovat přítelčino/-ovo rozhodování. Možných řešení, důvodů, vlivů a pozadí je spousta. A, jak bylo řečeno jinými, potom (i teď) už je to jedno.