Jedna osoba se chce rozhodnout na základě určité informace (ta informace má velký vliv v tom rozhodnutí),já vím nebo tuším na 90%, že tu informaci má špatnou, nepravdivou,ona ví, že vím jak to opravdu je,ale nezeptá se,a já nic neřeknu, nechám ji v tom omylu.Ona se pak rozhodne a na základě toho jedná.Když ji později řeknu jak to opravdu je, vynadá mi že jsem ji lhal, podvedl.Je to lhaní, podvod?Je vina na mojí straně? Nebo je její chyba že se prostě přímo na tu věc nezeptala?
Svá štírka
» Glimmer Man
v bodu 1 si dovolím s tebou nesouhlasit. Myslím, že patřím k lidem, kteří umí přiznat, že mi někdo něco říkal, ale já ho neposlechla....že umím přiznat svou vlastní hloupost. A nemusí mi vyloženě vnucovat svůj názor nebo jiné informace, stačí, když jen trochu zpochybní ty moje, abych se pořádně nad tím znovu zamyslela.Takže opravdu stačí jediná vyřčená věta: Seš si jistá, že děláš správně?Pak už nemohu svádět vinu na něj, ale pouze na sebe a přesto jsem měla šanci se informovat znovu a sama rozhodnout.Přítel je tedy pak docela čistý a stále ho mohu považovat za přítele, kterému jsem v té době nebyla lhostejná.
Glimmer Man
» Svá štírka
Nějak nevidím to, v čem se mnou nesouhlasíš. Jen jsi mi vysvětlila, že patříš mezi ty uvědomělé, kteří jsou schopní najít viníka v sobě.