Pokud ji netolerujeme, neozývá se zde jen naše potřeba chtít někoho vlastnit, mít jen pro sebe? Není to omezování partnera? Kolik z nás už pomyslelo na někoho jiného?Neděláme to, protože si říkáme že nechceme toho druhého zranit, ale opravdu zraníme ho nebo jen jeho nedokonalé ego které nás chce vlastnit?Bojíme se že když to uděláme, "zradíme", mohl by to udělat i on nám? Bojíme se že ho ztratíme? Bojíme se být sami?Proč ji těžko tolerujeme?DODATEK:Nevěrou zde myslím sex s někým jiným.========================NOVÉ HLAVNÍ TÉMA:Proč nám nevěra vadí?
špejlička
Ano, tys to napsal správně. Je to o tom někoho vlastnit. Já jsem taky taková, nevěra je nepředstavitelná, já sama chci, aby mě měl jen můj přítel, je mi zle z pomyšlení být s jiným. On by to asi jen tak neudělal, ale kdo ví. Já mu věřím a nezkoumám a tím se třeba pomalu dostávám k tomu opustit představu vlastnění. Jenže jsme jenom lidi, někdo to tak žije a neuvědomuje si to, nekdo si to uvědomuje a někdo žije jinak, svobodně. Každý je jinak daleko, takže neodsoudit, ale říct jak by to mohlo být jinak.
špejlička
» movvin
Taky jsem si zažila a proto teď užívám každého dne, prostě to chce úplně jiný postoj k životu a od toho se to odvíjí, ale každý to má jinak.