Objevuje se to čas od času v diskusích.Zajímalo by mě,co si pod tím pojmem představit.Podle mého názoru je člověk zralý na vztah vždy.Jen jde o to,na jaký druh vztahu se chce zaměřit.Každému,co jeho jest se říká.Někdo potřebuje vztah založený na svobodě,jiný na rozpalování a ochlazování (přeloženo do mateřštiny ITÁLIE),někdo touží dokonce mít vztah plný teroru z obou stran.Někdo potřebuje druha,s nímž se bude smát,jiný druha,s kým se bude vzájemně utápět v sebelítosti.Pokud bych já měl označit něco za uzrání,pak to je okamžik,kdy si člověk uvědomí,že nikdy nebude vlastnit ducha druhého (snad jen v karmických vztazích)a přijme to jako příjemný fakt.(Včera jsem jedné exnajdisačce napsal větu:existuje jen jeden opravdový mezilidský vztah.Přátelství.Ten je nesobecký,přející.Zamilovanost je pouze tlakem přírody na reprodukci druhu).
Čmelucha
...dle zralost na vztah nemůže přijít bez dřívejšího zklamání a poznání. Také nemůže přijít, pokud si člověk neváží sám sebe a když už to umí - je schopen si vážit toho druhého.
Pak je to o lásce, také o vzájemném přátelství a porozumění. Partneři by měli znát hodnoty, pro které spolu jsou Skutečné hodnoty....o které se mohou opřít a které fungují..