Začarovaný kruh - Diskuze a zkušenosti

Když jsem byla malá, často se mi u postele zjevovaly postavy. Stávalo se, že se se mnou pokoušely hovořit většinou pomocí snů, nebo polospánku, těžko to rozlišit. Já, jako dítě, jsem z těchto nočních návštěvníků měla nepopsatelnou hrůzu, protože mi nikdo nedokázal říct o co jde, ani poradit jak se bránit. Měla jsem ale obrovské štěstí, že mám chápavé rodiče, kteří mě hned neodsoudili do blázince a hledali cestu. Tento stav se v období puberty začal hodně stupňovat. Asi v mých 18 letech se otec seznámil, s vědmou, která ty bytosti ode mě držela dál a já mohla konečně klidně spát. Jen zřídka se mi stávalo, že za mnou opět přišli a většinou už to nebylo tak děsivé jako dříve. Přesto jsem z nich po zkušenostech z dětství měla strach. Po několika letech však vědma zemřela a já je začala vidět nanovo. Tentokrát už jsem ale uměla používat pár obranných mechanismů a poslat je pryč. Naučila jsem se uzavřít a tyto jevy na mě od té doby neměly vliv.V posledních letech se však snažím se sebou více pracovat a duchovně se rozvíjet. Není to ale možné bez toho, abych se otevřela a oni zase nezačali přicházet. Už se jich tolik nebojím. Spíš cítím touhu zjistit, co mi chtějí sdělit. Ale okamžitě když je uvidím, vrátí se mi můj strach z dětství a na několik týdnů se zase uzavřu. Mám pocit, že při každém dalším opakování tohoto cyklu se dostanu o kousek dál, ale není to tam, kam bych se potřebovala dostat. V posledních dnech mám velmi silné nutkání s tím něco udělat. Nevím jak, ale tuším, že se něco má stát velice brzy a já na to musím být připravena. Dokonce mě to dostrkalo i do kostela sv. Michala v Brně, kde jsem potkala pozoruhodného kněze. I když nejsem ani pokřtěná, věnoval mi svůj čas a rozmlouval se mnou velice moudře. Trochu mi ale vadilo, že se mě tou řečí neustále snažil dotlačit ke křtu. Mám trochu obavu z církve jako takové. Nechce se mi vázat k nějakému konkrétnímu náboženství, protože podle mě víra není podmíněna příslušností k nějaké círvi. Tento týden jsem ale dokonce dorazila i na nedělní mši, protože mě to k tomuto kostelu neskutečně silně táhne. Pocity, které jsem při mši zažívala by vydaly na samostatný článek. :-)Svoje zážitky nejen z této události zde však rozepisovat nebudu, protože by se tak článek neskutečně protáhl :-) Ráda bych zde však našla nějakého učitele, nebo někoho, kdo mě k němu může dovést. Říká se, že když je žák připraven, učitel se najde. Já doufám, že jsem připravena, protože jinak bych neměla potřebu rozepisovat tady svůj příběh. Už jsem několik učitelů měla, ale vždy jen na krátkou chvíli a v rámci konkrétních cest, které mi měli ukázat. V současné době mi proto chybí někdo, kdo by mi poradil a nasměroval mě trochu konkrétněji. Pokud jste dočetli až sem, děkuji za pozornost a budu se těšit na reakce a rady, které mi můžete poskytnout.