Praktické pokyny k bytostné proměně, která vede k vykoupení.


27.11.2011 - 17:28
(Býk) Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

Praktické pokyny k bytostné proměně, která vede k vykoupení.
Slovo úvodem, Dr.Míla KovářAutor hodlal v posledním roce svého života napsat přehledné pokyny denního způsobu života pro ty nemnohé jedince, kteří jsou již s mystickou praxí alespoň částečně obeznámeni a kteří jsou rozhodnuti svůj duchovní vývoj urychlit.Osnova k dennímu režimu mystika.1.Sursum corda2.Čilost tělesná i duševní, energické aktivní jednání.3.Radostnost.4.Bránění se a zanechání dojmů.5.Boj proti bytostným stavům a boj o kvalitu stavů v bytosti.6.Neustálé si uvědomování všeho, co děláme, myslíme i pociťujeme.7.Zevrubné pozorování těla.8.Metta a ušlechtilost citů.9.Karmajógické konání povinností a skutky ctnosti, aby se likvidovalo sobectví.10.Vnucování se do nadsvětských stavů.11.Pokyny pro starší jak mají rušit reflexní myšlení a odstraňovat setrvačnost a návyky.12.Soustřeďování do nohou a sdělování dobrých stavů s tělem.Se souhlasem Květoslava Minaříka píši těchto několik stran jako informaci pro ty, kteříse snaží, nebo budou snažit dostat se z pout tohoto světa a dosáhnout bytostné proměny, která vede k vykoupení.Vysvětlení :M=Míla, tj. žák; K=Květoslav, tj. guruM: Chce-li někdo rychleji duchovně růst, musí využít každého okamžiku během dne ke správné činnosti, ať je jakkoli zaměstnán nebo má již výhody důchodce.Mystické snažení je možno rozdělit na dvě etapy:1.Pro začátečníky: sebepozorování celé bytosti ve všech jejich projevech, k čemuž patří dokonalá společenská výchova.2.Pro pokročilé: Stálé sebepozorování v pocitech, duševních stavech, náladách, napětích apod.K: Člověk si musí sám sebe po všech stránkách dokonale podrobit. Aby se to povedlo, musí tvrdě zasáhnout proti všemu, co je v něm jako setrvačnost a to především stálým sebepozorováním. Já jsem sám sebe nepřetržitým sebepozorováním vychoval. Vše, co mystik podniká, musí provázet stálou bdělostí.M: Nemá se „skočit“ neuváženě do soustřeďování, ale mají se především odstraňovat všechny sklony.K: Ano sklony a k tomu chuťovost a vůbec jáství – to jsou tři věci téže kvality, jež by se měly všechny ovládat. Ale je opravdu těžké vytrhat ze sebe každé zaujetí.M: Pro běžné lidi jsou náplní života vjemy a vzpomínání /na dojmy/ z reflexního myšlení. V józe se však musí přemýšlení a postupně i myšlení zlikvidovat a nakonec zastavit celá duševní činnost, tj. nejen zastavení mysli, ale i veškerého pociťování.K: Lidé jsou zaměřeni na to, že si stále přejí něco vidět, něco prožívat, činně žít. Při reflexním myšlení se u běžných lidí “zapálí“ řada myšlenek a tento „automat“ nutno v bytosti objevit, poznat a přemoci jej. Tělo se nesmí ztotožňovat s vědomím, ale má být stále pozorováno jako objekt. M: Když člověk nepřipustí žádné podněty, aby myslí vycházel ven, mimo svou bytost, pak se lepší kvality samy automaticky v těle upevní.K: K tomu bych uvedl pratyaharu: Mysl utíká ven – stáhni ji zpět; chuť utíká ven – stáhni ji zpět; touhy, sklony, návyky utíkají ven – stáhni je zpět. Tato stálá snaha to je prathyahara, která s dýcháním nemá nic společného. Když se podaří stáhnout všechno do bytosti zpět, pak je to dharana.M: Čili je to stálá bdělá činnost.K: Mysl musí být stále kontrolována, aby nebloudila, aby neutíkala mimo bytost.M: Když mystik tíhne ke spokojeným, radostným, ba až blaženým stavům v bytosti, pak se má snažit o jejich zjemňování, prohlubování a být při tom živě činný, stále svěží a tyto zkvalitněné stavy sdělovat tělu.Toto bychom měli uvést úvodem a nyní bychom měli pohovořit o tom, s jakým postojem a jak v jednotlivých denních okolnostech má mystik jednat.Začátečník by se mohl domnívat, že práce a úkoly kladené jemu jsou rozdílné a snad lehčí nežli úkoly pro pokročilejší mystiky a mohl by se proto podceňovat a tím plnit nedůsledně co je mu doporučováno, čímž by se velmi ztěžoval postup a oddaloval nutnou proměnu. Naproti tomu pokročilejší by se zase mohl přeceňovat z obdobných důvodů. Bude proto správné ujistit, že většina mystických prací je pro začátečníky i pro pokročilé obdobná s tím poučením, pokud se to dá všeobecně vyjádřit, že to, o co se začátečníci pokoušejí a čeho se snaží dosáhnout, to pokročilí žáci v klidu jen hlídají a udržují. Mohl bys dát alespoň obecné poukazy, jak během celého dne jednat, aby to splňovalo podmínky co nejsprávnější snahy?K: první okamžiky po probuzení (ranního vstávání) by měly být věnovány zájmu o docílení spokojené a radostné nálady. Je nutno dbát přísně o dobré stavy ve vlastní bytosti za všech okolností – to je vlastně dodržování morálky. Radostná nálada by měla být vždy doplněna o sursum corda, o vroucnou touhu člověka po realizaci toho nejdokonalejšího nadsvětského stavu, jaký může zatím pochopit, nebo alespoň o jeho uctívání. Během dne pak dbát na to, aby tyto kvality a jejich intenzitu mystik co nejméně ztrácel. Radostnost spolu s blažeností vyjádřeno opticky, to je vlastně světlo. M: příprava snídaně a ostatní práce přede odchodem do zaměstnání, jsou úkony zmechanizované, které nevyžadují – zdánlivě – žádnou naši pozornost. A zde je hned první nebezpečí jejich nesprávného provádění, především v tom, že při nich necháme mysl běžet kam sama chce a tíhne, to je za popudy vlastní obrazotvornosti. Jakákoli fyzická činnost hned po probuzení a úprava nálady musí být provázena neustálou intenzivní snahou o jasné uvědomování si všeho co děláme. Říkám snahou, protože splnění tohoto základního buddhistického a jógického požadavku je mnohem obtížnější než se na první pohled zdá. Jelikož při těchto prvních ranních úkonech nejsme příliš vázáni časem, je třeba, aby docílená radostná nálada vstupovala co možná nejvíce do našeho vědomí. M: Když jdeme do zaměstnání, měli bychom si být především jasně vědomi toho, že jdeme a při tom všech svých pohybů. Nedovolit mysli, aby se již předem zabývala problémy zaměstnání, nebo čímkoliv jiným mimo okruh našeho smyslového vnímání v přítomném okamžiku. Mysl tedy nemá „předbíhat“. Můžeme však cestou do práce trénovat mysl v čilosti a pružnosti tím, že se snažíme živě vnímat, co kolem sebe vidíme nebo slyšíme a při tom se musíme bránit jakýmkoli dojmům libosti nebo odporu. Nebylo by jistě správné takto se trénovat při pohledu na děvčata, nýbrž na věcech „neutrálních“, z přírody, na stavbách, tedy takových, které nevyvolávají dojmy nebo dokonce vzrušení.Tím, že se bráníme dojmům, je „živé vnímání“ obtížnější a měli bychom to proto dělat tak, jako bychom si všechno vnímané chtěli dobře zapamatovat. K: Já to vyjadřuji slovy: vtisknout si vnímané dobře do vědomí bez dojmů. M: Tuto práci můžeme vystupňovat tak, že se budeme násilím nutit do toho, všímat si živě mnoha věcí nebo jejich podrobností rychle za sebou. Jestliže nedovolíme mysli, aby „utíkala a bloudila“, aby se zabývala ve své fantasii bytostnými zálibami, ale budeme ji stále nutit, aby pozorně sledovala všechno, co děláme – co je to vlastně také soustřeďování a kladení účinného odporu projevům našich nežádoucích sklonů. Rychlé, živé vnímání vícero věcí rychle za sebou pokud možno v jejich podstatě /nejen vnímání pouhých našich představ o nich/ je také vhodnou reakcí proti nepříznivým důsledkům nesprávného soustřeďování na jeden předmět.M: Práce v zaměstnání by se měla, pokud je to jen trochu možné, občas, alespoň na několik vteřin přerušit a měla by se zpřítomňovat ve vědomí radostná a povznesená nálada, která by se při náporu vnějších povinností, a zvláště při dnešním shonu, jinak vytratila. Já jsem takto při zaměstnání střídal vnější a vnitřní povinnosti i po pěti minutách, čili jsem stále bojoval o udržení lepších kvalit v bytosti.Ještě jeden podstatný rozdíl by měl být mezi prací běžného člověka a mystika. Mystik by měl veškerou práci vykonávat jako karmajogín. Avšak důsledný postoj karmajogína je pro západního člověka velmi obtížný a tak by tento postoj karmajogína měl být u nás doplněn postojem bhaktiho – tj. pracovat pro Boha nebo pro blaho všech bytostí a sám nemít na výsledku, na „ovoci svých skutků“ zájem. Při tom by po celý den, při jakékoliv práci, mysl měla být jen při tom a naplno, co člověk dělá.K: Správný postoj při fyzické práci je snadnější než rozumová práce v kanceláři. Ta vyžaduje někdy všechnu pozornost a intenzitu pracujícího a při takovýchto podmínkách věnovat se jen duševní práci, kterou zaměstnání vyžaduje a na mystiku po kratší dobu zapomenout. Avšak mystik by se mělnaučit rychlým vstupům z vnějších povinností do stavů duchovních. M: Tak správným způsobem života – a jedině – takto – dochází postupně k bytostné proměně, která je podmínkou další cesty k vykoupení. Místo chaosu a neklidu po skončení zaměstnání si člověk začne sebou přinášet klid, podložený čilostí a radostnou spokojeností. Zjišťuje, že bylo něco starého, nežádoucího v bytosti zlomeno a místo toho dosaženo něco dobrého, zklidňujícího. K: Takový člověk roste do duchovna. M: Při čilosti vědomí se v těle objevuje klid a spokojenost. Mysl ztrácí tendenci zabývat se horečně různými věcmi. Řečeno buddhisticky, začínají se splňovat podmínky pro dosažení prvního a druhého vnoru.K: Jestliže při mystické práci nejsou vybudovány dobré základy, musí se k nim člověk vracet /teorie sedmi vtělení/. Snažil jsem se vždy o to, aby to, co vzniká /při duchovním vývoji/, bylo také dokončeno. Jestliže mystikové „utíkali“ od základních věcí, nepustil jsem je dále, aby si to nepokazili.M: Snaha, aby vjemy nebyly spojovány s dojmy, netýká se samozřejmě jen viděného a slyšeného, ale vůbec všeho smyslového vnímání.M: Během dne několikrát jíme a myslím, že se velmi zapomíná na ovládání reakcí z různých druhů jídel, ba možno říci, že i mystikové se vyžívají na požitku během jídla. Vypadá to tak, že si toto požitkářství ani neuvědomují a tím současně potvrzují, že sebepozorování nedosáhlo u nich žádného pokroku. Ovšem není to snadné rušit dojmy z jídla a tak by snad byla schůdnější cesta přinášet jídlo jako oběť Bohu.K: Souhlasím a vracím se proto znovu k nutnosti sebepozorování. Zpočátku by mělo být zaměřeno na uvědomování si těla a s ním spojenou kontrolu zevního počínání. Jako např. manekýnka nebo herec si musí být vědomi do podrobnosti každého pohybu těla, tak i mystik by měl začít s takovouto prací sebepozorování. Stejně jako nevhodné duševní stavy se musí nahrazovat lepšími, tak také ze sebe pozorování zevního počínání by měl mystik vyvozovat důsledky a opravovat všechno, co bylo v rozporu se společenskými předpisy správného chování. K tomu patří také to, že mystik se musí naučit dobře poslouchat druhého, zvláště má-li přijmout nějakou radu v mystickém postupu a „neskákat“ druhému do řeči, aby uplatnil své teorie a úvahy.Společenská výchova by měla být základem a začátkem mystiky vůbec.Má-li nitro mystika být náplní nejvyššího prožívání, musí s tím být v souladu i zevní projev i tělesná upravenost. Mystik by neměl převracet pořadí v sytému svých povinností a měl by tuto kázeň v zevním projevu uskutečňovat dříve, než pozorování citů, pocitů a myšlenek a provádění jejich analýzy. M: Při analýze vnitřních stavů platí: jakýkoliv dojem smyslový je moje žádostivost, jakýkoliv zájem o něco ze světa je moje sobectví. Když mluvíme o pozorování těla ve všech jeho projevech a svého jednání ve světě, měli bychom také uvést jeden způsob pozorování těla, který je velmi zdůrazňován v buddhistickém snažení. V nynější době u nás na Západě je lpění na těle vlastním i druhých, ve vztahu muž-žena nebo žena-muž, snad největší světské pouto člověka a přitom je tělo na lidské bytosti to nejméně dokonalé a nejvíce pomíjivé a vlastně nejškodlivější. Snahu o nelpění na těle bychom měli zařazovat také do svého denního programu a to nejen jako potlačování nežádoucích dojmů, např. jako při pohledu na ženu, ale také jako rušení všeho pociťování a myšlení v tomto směru vůbec. To mě vede k otázce, jaké práci na sobě má mystik věnovat nejvíce pozornosti po návratu z práce domů?K: Po příchodu domů se má mystik co nejrychleji „dát do pořádku“, tj. zbavit se „nánosu“, jejž si sebou nese zvenčí domů, odhodit z mysli a pocitů všechno světské a co nejrychleji se snažit o sursum corda, aby se nitro naplnilo nejlepšími stavy. Pak teprve se má věnovat některé jiné duchovní snaze.M: Tedy snaha o dosažení nejvyššího niterného prožívání má být snahou prvořadou. To je nejzákladnější práce pro dosažení božských stavů a teprve když je toto docíleno, možno mluvit o realizaci. Pro nás západní slabochy není jiné cesty k dosažení čistoty indiferentismu, než přes tyto nebeské stavy. Myslím, že v našich poměrech by hledání jiného stavu k dosažení duchovních výšin ani nebylo správné. K: Znám ovšem i jinou cestu, ale z dnešních lidí není nikdo tak silný, aby ji mohl sledovat. K indiferentismu se opravdu za dnešních podmínek musí přes blaženosti nebeské. I toto považuji za degeneraci člověka současné doby, že nemůže přecházet k indiferentismu přímo.M: Indiferentismus je vrchol čistoty a z běžného lidského hlediska nelze tento stav pochopit.Je možno dosáhnout těchto božských stavů ještě jiným způsobem než otvírání se jim a volání „nahoru“? Přísnou askezí se to zdá být nemožné. K: Kromě toho, že se božským stavům otvíráme tak dlouho, že k nim postupně dojdeme a že nás konečně zaplaví, je to možné ještě modlitbou a také dobýváním esencí z těla při provádění radža a hathajógy. Hathajoga je však metoda nejméně bezpečná a hrozí při ní to, že se dosažené lepší stavy ztratí světským zaměřením. Radžajoga zase vyžaduje pochopení těchto kvalit. M: Když se začátečník vrátí ze zaměstnání domů, je pro vstřebané dojmy zvenčí plný pocitového a myšlenkového chaosu. Za několik minut tento chaos nezlikviduje a musí počítat s prací na jejich úplné odstranění třeba dlouhé hodiny.K: Každý se musí dávat do pořádku, i já. Toto zbavení se dojmů a zpřítomnění si vysokých kvalit se nedá jednoduše „vysedět“. V bytosti by vznikl příliš velký neklid. Dobrý žádoucí stav se nejlépe navodí nenásilným přechodem a mírnou činností, aby se v bytosti nepociťovalo „napětí“. V posici by se vzruchy staly vnitřními a byly by jen velmi těžko odstranitelné. Dovršení vysokých duchovních kvalit je pak možné až v úplném tělesném klidu.M: Vysoké pocitové kvality se zdají mnohým mystikům velmi těžko dosažitelné a nejvážnější překážkou k jejich dosažení se zdá to, že nechápou, o co vlastně jde. To by dávalo současně svědectví o tom, že jsou málo připraveni. Ramakrišna např. připravenému žákovi sděloval duchovní zkušenost pouhým dotekem a ten pak ve vzpomínce na ni se snažil vlastním úsilím tuto zkušenost opět dosáhnout. Snaží-li se člověk zcela sám,sotva dokáže „vyhmátnout“ tato božské stavy. Může jich dosáhnout pouhým způsobem života? K: Příliš dlouho by to trvalo. Usilujícímu se musí postupně upravovat chápání, až nakonec dojde k jakémusi extatickému prožitku a guru by mu měl potvrdit: „Toto je ono“.M: To je vážný důvod k tomu, aby měl mystik svého učitele; také proto, aby se vněm vyšší stavy mohly upevnit. Dobrými světskými pocity se ty božské nedosáhnou.Mystik se má neustále snažit o nejvyšší kvalitu a intensitu těchto dobrých radostných stavů. Tento boj je současně bojem o soustředění, protože jde o snahu udržet v mysli a bytosti jeden a to dobrý stav. Vzhledem k předmětu pozornosti jsou to pokusy o vysoké soustředění.tento zápas o proměnu bytostných kvalit musí být veden stále a tak dlouho dokud se ty božské nestanou přirozenou náplní bytosti. Je nutná veliká nespokojenost s dosavadní náplní vlastní bytosti – pak se ozve touha po tom Nejvyšším.K: Ovšem jakmile rozvineme tyto dobré stavy, musíme je sdělovat tělu a v něm je upevňovat. Ale jedno poučení k tomu nutno dodat: My na Západě jsme více tamasičtí a proto si nemůžeme dovolit sdělovat dobré dosažené stavy tělu pomocí vdechování vydechování, na rozdíl od učedníků Buddhových.K: Dobré stavy sdělujeme tělu tím, že se snažíme současně si uvědomovat i tělo. Zpočátku to není práce nijak lehká, protože čím více si uvědomujeme tělo, tím více dobré duševní stavy ztrácejí na kvalitě, případně úplně mizí. Je proto třeba se opatrně k nim vracet, znova je upevnit a teprve pak opět přidávat vědomí těla a tuto práci střídat.M: Tato manipulace s dobrými stavy uvědomování si těla není tedy příliš snadná a nutno počítat s tím, že to není otázkou krátké doby. Musí však být konána – ne až do omrzení, ale právě bez jakéhokoli omrzení.Ještě se vrátím k předcházející části dne. Z toho, co jsme dosud řekli, lze snadno pochopit a je to také logické, že naše snaha během dne, než se vrátíme ze zaměstnání domů, zabrání neklidu a chaosu v bytosti, takže se po návratu domů rychleji zbavíme světského nánosu, rychleji budeme dosahovat žádoucích dobrých stavů, až celá bytost se v nich začne uklidňovat. Čím více se bytost v prožívání vyšších kvalit uklidní, tím lépe a snadněji se budeme soustřeďovat, jiná možnost není.Nesmíme však zapomenout na to, co jsi vždy nejvíce zdůrazňoval – tj. na morálku jako pevný základ pro dosažení bytostné proměny způsobem života!K: Ano, to je nutný základ a na něm by se mělo stavět další úsilí!M: Třebaže o ní nebylo dosud mluveno, je z řečených pokynů nutná její bezpodmínečná nutnost. Jestliže bude žák poctivě na základě pochopení dodržovat všechno, co bylo dosud řečeno, bude spokojený a v nitru radostný. Bude-li současně všemu co žije přát všechno nejlepší, bude-li velmi činný a jasně si vědom svého konání, myšlení a pociťování a bude-li se přitom bránit dojmům – pak bude vlastně žít vysoce morálně, protože takovéto snažení vylučuje ubližování, nenávist, sobectví, jakýkoli světský chtíč, lenivost, malátnost a pochybovačnost o správnosti spásné nauky.Možná, že někteří budou mít výhrady proti nutnosti i zevní intenzivní činnosti. Na vysvětlenou k takovéto činnosti lze dodat alespoň to, že ruší v bytosti prvek tamas. Kdyby někdo do prudké činnosti neměl vůbec chuť, potvrzoval by jen to, že je v zajetí tohoto tamasu, tj. temné, nehybné vlastnosti v nás. K: Zabývat se úzkostlivě přemýšlením, zda nejsou přestupovány jednotlivé zákazy nesprávného myšlení, cítění a konání by nebylo správné, zvláště když by takovéto přemýšlení bylo spojeno s výčitkami, obavami a nejistotou. V takovém případě je lepší snažit se bez pochybování o realizaci božského prodlévání; tím současně odpadnou negativní současné tendence. M: Použil jsi výrazu „božské prodlévání“. Vpravdě jde o žití, kdy člověk přestane cokoli požadovat pro sebe, přestane být chtivým příjemcem a vyzařuje božské stavy pro blaho ostatních bytostí. Ovšem takováto metta ve vysoké kvalitě není snadné, má-li být prováděno správně.Buddhistický text: „…..ve všem sebe sama poznávaje, prozařuje mnich celý svět myslí naplněnou přáním všeho dobra, myslí širokou, hlubokou, neomezenou, očištěnou od zášti a zlosti, …. Myslí plnou soucitu, spoluradosti a indiferentismu….“, - to vyžaduje, aby bytost cvičícího byla těmito kvalitami zcela naplněna a ochotou, že tyto kvality chce sdělovat se všemi bytostmi, které v různých formách jsou jím samým. Myslím, že trvalá snaha uskutečňovat toto „božské prodlévání“je nejlepším prostředkem k rozvazování gordického uzlu, kterým je naše osobnost….Usilující člověk nemůže dlouho splnit tyto podmínky, protože do jeho přání dobra všem bytostem se budou mísit – zvláště na počátku – světské tendence jeho bytosti. Může provádět metta i za těchto okolností?K: Ano, nechť se snaží i při světských tlacích.M: Snad bychom měli ještě dodat, že toto přání nesmí sklouznout na mechanické opakování nějaké věty, např. „kéž jsou všechny bytosti šťastny!“. Je třeba aby celá bytost takovéto přání skutečně prožívala jako svou jedinou vlnu.M: Když se den končí, mělo by se postupovat obdobně jako po probuzení?K: Ano, člověk by měl usínat oproštěn ode všech světských myšlenek s city a myšlenkami pozdviženými vzhůru, tj. sursum corda. Jakýmsi ukazatelem správného zaměření duchovní snahy může být ta okolnost, že když se ráno probudíme, má být první naší myšlenkou radostně pokračovat v prohlubování snahy na Cestě k uskutečnění.POKYNY PRO STARŠÍ :M: Byl bych rád kdybychom ještě mohli pohovořit o tom, jaké možnosti mají starší a staří lidé, kteří mysticky usilují?Projevy životních sil jsou oslabeny, vášně a touhy po světském prožívání ztrácejí na intenzitě. Je nutné, aby také oni svému jógickému úsilí věnovali maximum sil energetických možností? Zdá se být logické, že ano.K: K dosažení rychlého úspěchu v józe je opravdu třeba nejvyššího vypětí energie v každém případě, bez ohledu na věk. U starších lidí jsou samozřejmě projevy životních sil oslabeny a tak vypětí energie co do intenzity nemůže být stejné jako u mladých. Není však snadné pro staršího vzplanout v jógické snaze podle jeho možností. M: Jak má pracovat důchodce, který již není vázán zaměstnáním?K: Výhodou důchodce je, že může během dne volit způsob a tempo práce. Může rychle měnit světskou práci a být tak stále činný a čilý. Ráno se má vysoko povznést a toto povznesení může při kolísání v intensitě dávat kdykoliv během dne do pořádku.Soustřeďování na výdrž by nebylo účinné a zúžovalo by vědomí. Důchodce může také snadněji udržovat správný postoj k práci. Pro každého mystika – nejen pro důchodce – platí, že by se měl naučit rychle vstupovat a vystupovat z určitého duševního stavu. Starší mystik má velmi vážnou překážku a tou je setrvačnost v dosavadním způsobu života, setrvačnost v reflexním myšlení i konání. V této setrvačnosti je u starších lidí opravdu největší nebezpečí. M: Největším problémem je odstranění setrvačnosti v myšlení, že ano?K: To je taková, řekl bych „nadstavba“ v bytosti. I když se člověk odvrátí ode všeho světského, pak má opravdu ještě hodně práce s odbouráním setrvačnosti v myšlení.M: Je nějaká naděje na překonání této setrvačnosti v myšlení, když vlastně ji jen objevit a řádně a plně si ji uvědomit, se zdá být úkol obtížný?K: Ke zjišťování zaběhnutých a zakořeněných návyků a sklonů musí samozřejmě napomáhat stálé sebepozorování. Ale protože ani to člověk v životě neprováděl, je tato snaha opravdu obtížná; ale bez odbourání sklonů v bytosti není úspěch na mystické cestě myslitelný. Člověk musí stále sebe pozorovat; tato sebekontrola musí být dostatečně „široká“, aby sebepozorování bylo pokud možno komplexní, aby bytost byla více a více spoutávána až na periferii, tj. včetně těla. Starší si musí uvědomit, že má-li mít v mystice nějaký úspěch, pak „všechny legrace musí končit“ – třeba i televise.Musí skoncovat s jakýmkoli komunikováním se světem – ve skutcích, v myšlení i pocitech.M: Ano, nestačí např. vyhodit televisi, ale je nutno se jí zbavit i v myšlení, to je vlastně rozhodující.K: Toto odvracení se od světa je dočasné „ochuzování“ života a starší lidé to velmi těžko přijímají. Je to vlastní osobnost, která člověka sama táhne, aby byl v nějakém spojení se světem. Je však třeba vydržet a nezapomenout ani na chvíli vytlačovat všechny zájmy o svět. Starší to musí dělat elementárně: Toto mám rád; tak od nynějška to nerad a nechci to! To není již pro mě! Protože však všechny sklony a zájmy ke světu a o svět se musí vykořenit i z mysli, je nutné zaměstnat se činností tak, aby nebyl čas na to myšlení, ve kterém je člověk setrvačný; aby reflexní myšlení se vymýtilo. I „nesmyslná“ činnost je dobrá, překročí-li mez, kdy může člověk ještě uvažovat. Dělat jako „blázen“ tak, že není ani času na myšlení. Nemá-li mysl žádnou oporu, pak se sama zastaví a nastane zlom. Ale to se stává téměř na hranici vitálních sil. Teprve pak se umí člověk správně pozorovat.M: Pracovat tedy tak, že nezbude času na myšlení; to se ovšem tak hned nepochopí.K: Všeobecně je tedy prudká činnost nutná. To ovšem v začátcích znamená zhoršení situace, tj. vnitřní konflikty, napětí atd. nesmí však o tom rozhodně meditovat podle rčení: „mouchy vemte si mě!“M: I prudká činnost musí mít své kvality. Musí být očištěna od světských zájmů. Ani „nevinná“ radost, že stromy nesou pěkné ovoce a že má zahrada dává hodně zeleniny apod., není tak docela nevinná. Všechnu takovou práci je nutno dělat jako oběť pro božství nebo pro všechny bytosti; zkrátka nesmí být v této práci žádný sobecký zájem a žádné „oživování“ osobnosti. Budeme-li pracovat takto nesobecky, pro práci samu, budeme se radovat i když se nám práce nebude dařit jak bychom si přáli, nebo úroda se nám nevyvede. Neboť radostnost musí mít příčinu v tom, že nám byla dána možnost pracovat neosobně a že důsledky neosobního konání chápeme. Na výsledku z hlediska jógy, nezáleží.K: Vraťme se však k setrvačnosti. Starší lidé ji musí odstraňovat tím, že si budou jasně /metodicky/ uvědomovat nové objekty, brát do vědomí jiné vyšší zájmy a hodnoty. Musí stále vytlačovat z mysli zájmy do světa. Toto úsilí musí podporovat častými změnami ve vnější činnosti. U mladého nutno dostat síly /energií/ do klidu, u starého je nutno naopak tendence do klidu rozptylovat, čili tamasický nános rozrušovat. Starší ve svém „uklidnění vitality“ by se mohl domnívat, že dosáhl jogického výsledku, ale není to pravda. Toto nebezpečí sebeklamu může být o to větší, je-li takový starší člověk spokojený a nepozná pak ani, že tato spokojenost a dobrá nálada má svou příčinu mimo bytost – třeba v tom, že má např. auto, dům, že je o děti postaráno, že sám je zdravý, že nemá konflikty se sousedy, že se mu na zahradě dobře urodilo a atd. je třeba hledat různé způsoby, jak se starší mystik má zaměstnat, aby nebyl nečinný. Musí pracovat, i kdyby měl „házet kamení přes dům“.M: Ovšem každá taková činnost musí být stále spojena s jasným vědomím toho, co člověk dělá. Důvod je celkem jasný: stará automatika, návyky, aby se mysl zabývala tím, k čemu tíhne a ne tím, co právě člověk dělá, by si hledala prorazit cesty i při intenzivní činnosti, zvláště když by to byla činnost s možností mechanického opakování. Donucovat mysl aby byla pouze při tom, co právě dělám, je vlastně také soustřeďováním, protože mysli nedovolíme, aby sledovala zájmy a záliby bytosti.K: Člověka je nutno zaměstnat tak, aby neměl času na jiné myšlení. Vědomí má tu výraznou vlastnost, že „hoří“ na stavu nejvýraznějším. U starších lidí dochází ke komplexnímu utlumení a mohlo by se říci, že „sedí“ na utlumení. Vidí jen svou temnotu, nehybnost a nic víc. Pro starého, který myslí reflexně, není celkem naděje, že duchovně pokročí. Je-li mystikem jenom zájmem, pak je všechno marné.M: Vyloučit sebepozorování v žádném případě nemůžeme.K: Kdo chce dělat jógu, musí sebe ve všech projevech pozorovat. Protože na sebepozorování není zvyklý, je třeba, aby se lidi tomu učili.Člověk se musí k tomu vychovávat, aby byl vůbec schopen se ve všem pozorovat. Sebepozorování - při samozřejmém dodržování příkazů jámy, nyjámy, případně pratyahary – je podstatný předpoklad úspěchu v mystickém snažení.M: Aby se lidé naučili sebepozorování, musejí vycházet z činnosti. Činností je nutno se vymanit z tamasu a přejít do sattvy. Jde-li o mladé nebo o staré mystiky, musí se činnost podle okolností individuálně obměňovat. Prudká a živá činnost je vždy základem.K: I já přes všechny zkušenosti si stále říkám: budu činný.tu jistotu, kterou v sobě mám je výsledek stálé činnosti.M: Postoj k činnosti, ten je rozhodující pro výsledky. Ve fyzické činnosti nesmí být chtění, v bytosti nesmí pulzovat žádný zájem o zisk, pověst, vnější radost atd.K: Na člověku je po čase vidět, zda jeho činnost je vykonávána správně, či s nesprávným postojem.já stejným dechem „bourám jako stavím“. Krišna v Bhagavadgítě říká: „Kdybych jen na okamžik přestal být činným, zanikl by všechen život i všechny světy…“M: Nutno sama sebe překonat v činnosti – ne sedět stále v pozici. Jedině přes aktivitu fyzickou i duševní, musí člověk dosáhnout jasu a kupodivu i klidu. Toto pojetí činnosti je však v rozporu přihlédneme-li na praxi většiny jogínů v Indii, kteří dávají přednost setrvávat v nějakém „vytržení“. Jak jsem kdysi četl v Bruntonovi, domníval se jeden takový jogín, že neustálým vytržením /v samadhi/ - bez vědomí vnějšího světa – dosáhne vykoupení. Čeho takoví jogínové dosáhli?K: Nedosáhli vlastně ničeho. Psychické síly se u nich projevují především ve vizích a ty nejsou k ničemu dobrému. Tito jogínové jsou většinou neinteligentní a takoví nemají tolik problémů. To je u nich masový omyl. Je to útěk od života do nějakého „zimního spánku“.Neřeší vůbec své osobní problémy a místo toho ubíjejí v sobě životní síly. Zdůrazňuji však, že se tím nikterak nedotýkám Buddhy, Ramakrišny, Vivekanandy, ba ani Maharišiho; ovšem ten, jak se zdá, není vhodný pro naše poměry; nemá totiž patřičnou „šířku“. Ramakrišna důležitost činorodosti bezvadně znal, i Vivekananda ji řešil. Kdyby u nich tato základní idea nebyla, nevznikly by jejich jménem charitativní služby a jejich následovníci by „nerostli“.M: Technický systém jógické praxe nevede ke správné koncentraci a také dotazování /podle Maharišiho/ „kdo jsem já?“ není šťastné ani na výši a pro naše poměry se nehodí. K: Podstatná je v tom, že lidé již od mládí nepoužívají vědomého myšlení, že nemyslí uvědoměle. Je to jen hra obrazotvornosti. Pak ovšem nemají přehled o tom, na co a jak myslí a také nevědí, kam je takové neusměrněné myšlení zavádí. Uvědoměle se soustřeďují jen na zaběhané představy.M: Shodně říkáme, že prudká činnost k překonání osobnosti nesmí mít důvody v lidských vášních a tužbách, že musí být oproštěna od dojmů, provázena neosobními zájmy a stálým jasným uvědomováním. Protože dosud nebylo výslovně řečeno, o jakou práci se konkrétně jedná, budiž doplněno, že jde o práci fyzickou, která je spojena s čilostí vědomí a se sursum corda - povznášení „vzhůru“. Nepatří do toho snaha o celodenní "sedění" s nějakými pokusy o soustřeďování.Protože starší lidé již nejsou schopni prudké tělesné aktivity, musí udržovat čilost mysli a jas vědomí.SOUSTŘEĎOVÁNÍ NA NOHY :M: I když jsme již mluvili o tom, že stálá snaha o dobré stavy a setrvávání v nich je vlastně také soustřeďováním, přesto si snad každý pod tímto pojmem představuje upínání pozornosti na nějakou hmotnou věc nebo představu. Splnil-li žák nejdůležitější „předpodmínku“, tj. dodržuje-li morální předpisy , pak se může také soustřeďovat. Mohl bys říci konkrétně na co a jak?K: Ano, k vlastnímu soustřeďování by měl mystik přistoupit teprve tehdy, když již docílil alespoň nějakých úspěchů v prožívání dobrých stavů a v uklidňování mysli. Objektem soustředěného pozorování by měly být nohy.M: Proč právě nohy? – kromě Kerninga se nikde v literatuře nesetkáme s tím, že objektem našeho pozorování a soustřeďování by měly být nohy. K: Nohy působí neutrálně a je v nich vysoké duchovno.Soustřeďováním na nohy nedojde k rozvoji neplodného myšlení a spekulací; mystik se nebude zabývat odtažitými věcmi, ani nějakým sněním. Naopak intelekt se bude rozvíjet a duševnost se bude stabilizovat. Nohy jsou základem duševního života. Upevněním mysli na nohy získá mystik základnu pro duševní prohloubení a také pro duševní nepohnutelnost, duševní zpevnění, kterého je mystikům nejvíc třeba. M: Upínání pozornosti na nohy může být prováděno různým způsobem. Nohy si možno představovat jako bychom se na ně jenom dívali, nebo se představou upínali jen na jejich část – na chodidla, kotníky, lýtka, kolena, nebo na celý spodek těla. Nebo si je můžeme uvědomovat pocitově, jako bychom je ohmatávali, což bychom nazvali povrchovým se upínáním se na hmotu masa nebo i kosti tím, že vědomím jakoby pronikáme dovnitř nohou s eventuelní představou, že jejich náplní je světlo, dobrá nálada apod. tato cvičení se mohou provádět v posici, vleže nebo sedě.jaký je podle Tebe nejvhodnější způsob?K: Ten, kdo se nemůže soustřeďovat v nějaké posici, nejlépe ve svastikasaně, by se měl snažit spíše v poloze mrtvoly, než při sedění na židli. Začátečník samozřejmě nedokáže pojmout do vědomí celé nohy a proto by měl začít od chodidel a postupně přibrat do pozornosti další části nohou. Při soustřeďování v posici by se měl do vědomí brát celý spodek těla, tj. nohy včetně spodku těla až ke konci páteře. Než se to podaří může být pomůckou uvědomování si tří bodů trojúhelníku – dvou v kolenech a jednoho na konci páteře. Snaha o jejich současné uvědomování ve stejné intenzitě vydatně pomáhá k zostřování. Bdělosti vědomí. Ať mystik cvičí v posici nebo jinak, má začít od povrchu nohou, jakoby se na ně díval, ohmatával a tím konstatoval jejich hmotnost. Zvláště těkavé povahy musí začít od povrchu nohou. Čím více se zmocňuje nohou svým vědomím, tím více bude tato síla pronikat dovnitř nohou, až konečně cvičící pronikne svým vědomím celé nohy. Nohy si musíme uvědomovat v jejich přirozené kvalitě při dobré pohodě a při snaze, aby se tak dělo se svěží a bdělou pozorností. Je nutné, aby síla uvědomování pronikla nohy v těchto kvalitách a aby přibrala nejprve na extenzitě a potom teprve intenzitě. Časem s extenzitou a intenzitou představy splynou obě nohy do jednoho objektu uvědomování, třebaže vědomí obou nohou zůstane. Při soustřeďování by se nemělo přecházet, tj. „bloudit“ představou po těle, rozhodně ne výše než ke kolenům! M: Tato práce není totožná se sdělováním dobrých stavů tělu tím, že současně vím: „je tu tělo, jsou tu nohy“. To nutno rozlišovat.K: Naše snaha se má vystupňovat tak, že svíráme nohy ve vědomí a zapomeneme na všechno ostatní. To je správná koncentrace na nohy.M: Při pronikání nohou vědomím se začnou uvolňovat esence, které mají tendenci stoupat vzhůru tělem. Probouzejí se vibrace a napětí. Při cvičení písmen, slov nebo vět v nohou mohou být tyto vibrace velmi intenzivní. Má se jim dát volný průchod?K: Nesmí se dopustit přílišné rozvibrování, ani napětí! Uvědomování nohou musí být takové, aby jejich náplní nebyly tyto vibrace, nýbrž musíme si být vědomi nohou v jejich přirozené hmotné povaze. M: Upínání pozornosti do nohou se má cvičit tak dlouho, až mysl přestane být těkavou a uvědomování nohou se stane více méně nepřerušované.K: Toto uvědomování si nohou nemá být měněno, dokud si člověk nenavykne na toto soustředění, protože by jinak mohlo dojít k procesům mystickým, které by celý vývoj zkomplikovaly. Čím je koncentrace do nohou intenzivnější, tím více se esence uvolňují, tím rychleji procházejí trupem vzhůru až do mozku /jasnozření/. Proto musí být uvědomování si nohou upevněno natolik, že uvědomění samovolně roste od zdola nahoru, až se do něho dostane i trup. Pak se již nemůže stát, že by do vývoje zasáhly rušivě mystické procesy.M: Přímé soustřeďování do trupu, jak již bylo řečeno, je nebezpečné, protože budí pudovost. Jestliže k uvědomování trupu dochází až v tomto stádiu, kdy uvědomění samo „dorostlo“ ze zdola od nohou vzhůru do trupu, hrozí ještě nebezpečí z pudové podstaty?K: Naprosto ne; to je již bezpečné. Takovýto má správní duchovní postup. Tento vývoj „od zdola vzhůru“ je duchovně-mystický,to, je vývoj s poznáním a ten osvěcuje. Převaha pozornosti má však zůstat v nohou! Za dozrání uvědomování si nohou se považuje pozorování nohou jako objektu odděleného od vědomí „já“. Výhodou uvědomování si nohou je to, že člověk není rušen pocitovými procesy, které se odehrávají v těle. To je třeba vědět.M: V buddhismu se říká: „….. bdí u těla, v přesném pozorování těla, horlivě, jasně vědom...“ – tj. jako nestranný pozorovatel, který se neztotožňuje s tím tělem, čili vědomí „já“ se s tělem nespojuje.K: Systematickým připomínáním si těla čelí nejmoudřejší jogínové tendenci zúžování vědomí. Začínat se má tím cvičením, že si mystik uvědomuje tělo od spodku nohou a do tohoto tréninku nepřipustí odtažité představy. Pak jsou nohy schopny vtisknout se do vědomí opět ve své podobě. Naprostá nepřítomnost samovolné imaginace, která by v duševní sféře cvičícího podobu nohou měnila, vede k tomu, co se v mystice nazývá „tkaní“. Toto „tkaní“ po překonání odporu mysli, která je zvyklá stále se upínat na zevní svět, je příjemné. V člověku se oživují „ztracené životní síly“ a když se „myslí utkaný spodek těla“ spojí se živým hořejškem,pak člověk evidentně zjišťuje, že vědomí „já“ je nezničitelné, tj. že vzdoruje zničujícímu vlivu přírody. Když se stálým setrváváním u vlastního těla docílí toho, že se člověk uvědomuje od chodidel, lýtek, kyčlí a spodní části trupu –spojí tak oblast přirozeného uvědomování, tj. nejhořejší části s nohami. Tímto spojením zajistí, že vědomí nemůže být zničeno, ať tu tělo je nebo není /tzv. integrační uvědomování/.M: Od některých mystiků byl vysloven podiv nad tím, že by v nohou mohlo sídlit vysoké duchovno, když je zatím běžně známo, podle čakranů apod., že se na spodku trupu začíná se světskými silami a stoupá se přes nebeské sféry v hrudi až do nejvyšších oblastí nad hlavou. Jak vysvětluješ tuto „specialitu“ naší školy?K: Chodidla jsou základ, vlastně vesmírné centru v oblasti vesmírné tvorby. Odtud se vyvíjejí kvality nebo stavy, které z počátku jsou pro nás jakoby temné, ale vývojově postupují přes stav člověka do různých útvarů nebeských a končí ve Světle, jehož protichůdný pól nebo začátek je právě v chodidlech.Nohy tedy representují vlastní prastav – prapočátek tvoření. Ovšem z lidského hlediska to vypadá tak, že od základny trupu, tj. od konce páteře se zdá, jakoby se všechno rozvíjelo do světla, kdežto při hlubší analýze bytostných stavů, od základny páteře dolů, se nacházejí světy prapočáteční. :1:

Řazení:
27.11.2011 - 23:45 | Filtr
(Lev) Tulinka3 » ave
Alenka moja :15: :17:


Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2024
Lunární kalendář
Luna v PannaPanně
ukázat kalendář »