zůstat nebo ukončit vztah? - Diskuze a zkušenosti

Ruby » Macek M Mám z toho podobný pocit jako Ty, včetně vyvolání pocit nejistoty, sebepodceňování. Může i nemusí. Neznáme její pohled.
Pokud spolu budou chtít oba zůstat, bez komunikace a spolupráce to nepůjde.
Těžko v tomto radit. Hodím sem svou vlastní zkušenost. Jsem mazlivec, dotykář. Nepotřebuji to neustále, ale občas mám potřebu partnera obejmout, přitulit se a mívala jsem stejnou potřebu cítit to zpět. Partner je můj pravý opak. Jsme spolu 4 roky a byly chvíle, kdy mě to hodně trápilo. Když jsem to přestala řešit, přijmula to takové jaké to je, přestalo mi to vadit. A u něj začaly pozitivní změny.

Jedno odpoledne se u mě emoce nakupily ze všech stran, já se jimi nechala převálcovat a začala balit věci. Svoje. Pevně rozhodnuta, že raději sama, než studeňoura, který neumí dávat najevo city - tak, jak já očekávám. Přítel seděl na židli, koukal do prázdna zády ke mě. Nikdy mi v ničem nebránil, čili ani v odchodu. S tím jsem počítala. Ve dveřích mě osvítilo. Během zlomku sekundy mi to docvaklo. Došlo mi, že s ním jsem šťastna jako s nikým jiným, přestože mě tolik neobjímá a neprojevuje něžnosti. A že nemám právo to po něm chtít, když to v sobě zkrátka nemá a že se teď můžu rozhodnout. Buď zůstat, nebo odejít a už nikdy necítit tu lásku , která tam všude pořád byla cítit, ať jsme se objímali či ne. Tu radost ze společného dýchání stejného vzduchu. Ten pocit klidu, že je nám spolu jako lidem moc dobře. Utíkala jsem zpátky to svému milému říct a našla jsem ho sedět stále na té židli, k mému překvapení s očima plnýma slz. Mého \"studeňoura\".
V duchu jsem si řekla, že jsem ta největší 66:
pod sluncem. Zvláštní na tom je fakt , že jsem nezměnila svůj \"jazyk lásky\", pořád partnera ráda hladím a objímám, jen jsem přestala mít potřebu to dostávat zpět. Ta potřeba úplně vymizela, přehodnotila jsem co je pro mě ve vztahu opravdu důležité. Respektive že partner je pro mě důležitý, jako člověk. Ale zase tak úplně jsem se toho objetí nezřekla .Jak to vypadá v reálu...například když mám z něčeho radost nebo mě něco rozesmutní, jdu k němu a říkám rovnou...\"potřebuji obejmout\". On rozpřáhne neuměle pracky, zmáčkne mě, plácne po a vypustí. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Je to \"umělý rituál\", ze kterého máme prču. A před spaním ho objímám pokaždé. Někdy leží jak prkno-když je hodně unavený-někdy mi položí ruku kolem ramen, někdy hladí...podle nálady. A někdy spí dřív, než se k němu přitulím. V denním fungování mě sám od sebe-když kolem prochází-neobejme, jen mi občas zkontroluje, zda mám pozadí.
Máme kamarády manžele-ti se objímají stále. I na veřejnosti mají potřebu se obejmout, políbit. Říkali nám, že na ně působíme studeně, odtažitě. Každý jsme holt nějaký. Mě to například na veřejnosti připadá demonstrativní, když už, tak intimnosti si nechávám mezi čtyři stěny. Ale proti gustu žádný dyšputát.
Nevím, no. Zkus to přehodnotit. Hajounek, Haňourek, Mitea,Nuna ....vidím v jejich pohledech podstatu.
A ať to obracím z jakéhokoliv úhlu...směřujeme k bezpodmínečné lásce ať chceme méně nebo více, kope nás to tam díky těmto lekcím.