Evelynn
Když bezhlavost svým okem klidně měříš, ač tupen, sám když nejsi bezhlavý, když podezříván, pevně v sebe věříš, však neviníš svých soků z bezpráví, když čekat znáš, ba čekat beze mdloby, jsa obelháván, neupadat v lež, když nenáviděn, sám jsi beze zloby, slov ctnosti nadarmo však nebereš, když umíš snít a nepodlehnout snění, když hloubat znáš, a dovedeš přec žít, když proti triumfu i ponížení jak proti svůdcům společným jsi kryt, když nezoufáš, ač pravdivá tvá slova lstí bídáků jsou pošlapána v kal, když hroutí se tvé stavení a znova jak dělník v potu lopotíš se dál, když spočítat znáš hromadu svých zisků a na jediný hod vše riskovat, zas po prohře se vracet k východisku a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát, když přinutit znáš srdce své i čivy by s tebou vytrvaly nejvěrněj, ač tep i pohyb uniká ti živý, a jen tvá vůle káže vytrvej, když něhu sneseš přílišnou i tvrdost, když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal, když sbratřen s davem uchováš si hrdost a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král, když řekneš: svými vteřinami všemi mě, čase, jak bych závodník byl, služ, pak pán, pak vítěz na živé jsi Zemi a co je víc, pak, synu můj, jsi muž.