Tibetska kniha o zivote a smrti - Diskuze a zkušenosti

PetV Takhle knížka se mi taky hodně líbila, konečně jsem získal jasnější představu, co všechno jsou barda a že to nebude vůbec žádná sranda, se v okamžiku smrti, přechodu z jednoho barda do druhého, toho neleknout a rozpoznat, kudy vede ten příslovečný "tunel"

Najdise.cz » PetV Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Najhorsie na tom je,ze stratíme pri smrti vedomie.Potom nastupia karmicke dispozície a je rozhodnuté.....

Freja » PetV No mi neřikej,že budu bloudit i tam!

PetV » Janíčko Skútrista No všichni právě né, jsem tak pochopil, když budeš dost bdělý, tak se v ten moment nenecháš paralyzovat strachem nebo úzkostí, co bude s dětmi, rodinou...z toho pak údajně vznikají ti duchové, co někde uváznou

Hlavně vychytat ty emoce, co začnou nabíhat, zůstat od nich odpoutaný, a máme vyhráno...vzhůru do paranibbány No ale těch bard se tam popisuje fůra, i to jak je rozpoznat, ale nakormidlovat hned až doho posledního, nejjemnohmotnějšího , k čemuž je prý šance jen na zlomek sekundy, toť výzva pro mistry

PetV » Freja Nó....víš.....lhát se nemá, tak

Najdise.cz » PetV Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
hmm lenze túto strasnu zrazku psychickych síl sotva kto prejde z tym,ze si zachova bdelosť.

napokon sklony a vezby zužuju vedomie a strhnu pozornosť smerom do nižších stavov.Tibetska mystika to ma hodne dobre prepracovane.To ako kto bude umierat rozhoduje to,ako žil :

K největšímu svému užitku umírá člověk, který má před ocima Světlo dharma kája, to je Světlo, nepromítající se ve tvary. Je však
velmi obtížné tak zemřít. Vzpomínky a dojmy, vzbuzené skutky, jež člověk vykonal za života, se dokonale ztělesňují. Staví se mu před oči, když umírá, a budí v něm duševní změny a hnutí, bezprostředně
ohrožující jeho duševní blaho.

Jsou tři rozhodující činitele pro určení povahy smrti :

1. Člověk je sobecký, tj . jedná tak, aby měl ze všeho, co vykonává, osobní prospěch. Tím ubližuje jiným lidem a zkracuje je, ať si je toho vědom, nebo ne.
Takové počínání nebudí dojmy dobré povahy. Proto že mají tendenci přetvářet se v představy, ocitá se sobecký člověk ve středu
představ přinejmenším nemilých. Když je silný a z dravý, odolává vlivu těchto představ snadno, a proto jakž takž může žít šťastně. Při umírání je však jeho úsudek dětský a nelogický a tím rostou předpoklady pro vznik strachu z představ. Proto ho může postihnout zlo z vlastní obrazotvornosti.

2. Člověk koná skutky milosrdenství. Pomáhá jiným lidem a tím v sobě budí dobré dojmy a svolává na sebe požehnání těch, které obdaroval. To ho karmicky posiluje. Také tyto dojmy se přetvářejí v představy.
V době umírání padá závora, která jim brání, aby mu mohly vniknout do vědomí. Tyto dojmy se pak srazí v představy ušlechtilé podoby a působení. Člověk k nim přilne jako malé dítě a je pak v jejich sféře nesen do blaženosti nebo ke štěstí.

3. Člověk je jogín. Potlačuje každý duševní vznět a udržuje napětí, v němž jeho duch setrvává jakoby ve Světle, blaženosti, v pocitu neomezení mysli a ducha tvarem těla atd. Za těchto okolností nemohou při umírání vzniknout žádné představy, které se ztělesňují. Duch setrvává ve Světle, které se nepřetváří ve tvary. Z toho přirozeně následuje usnutí v dokonalé nepohnutelnosti. Síly jeho bytosti, které si odvykly lnout k něčemu, nemají sklon se chápat předmětů bytosti milých, takže jsou odstraněny všechny předpoklady pro přetváření se v nové formy. Kolo znovuzrozování je zastaveno a já spočine v kosmickém Já, které nepřechází ve formy.

KM

PetV » Janíčko Skútrista To bys nebyl ty, abys sem nešoupl zase Květoše

Ale jo, já neříkám, že tím většina lidí projde "žádoucím" způsobem, naopak...zase se vtělí, ale právě ta bdělost, co se trénuje v meditaci, józe, je podle mě klíč, jak poskočit o několik levelů výš (do těch nebeských světů - brahmů, dévů..., podle buddhistů), právě podle míry natrénované bdělosti, protože ono je to celé jen o tom v takový krizový okamžik zůstat v tom bodě 3., co uvádíš, neztotožnit se se svými emocemi a prožitky v ten moment (umírání), protože od toho se pak hlavně odvíjí karma pro další život, tak teda aspoň já chápu to, co se v téhle knížce popisuje.

Najdise.cz » PetV Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
On to vedel skutocne popísat tie stavy uplne dokonale.Je to az neuveritelné.Pre mna je KM hodne jednoduché cítanie.Nie je tam nic nepochopitelneho,ci nieco co by nedavalo zmysel.On mal dannosť v tom,ze dokazal vsetky tie stavy,ktore identifikoval,opísat.To je myslim jedinecny prínos,lebo napr.existuju ludia ktorí maju tiez poznanie,ale uz nedokazu toto poznanie podať adekvatnou formou ci dokonca doviesť ziakov k poznaniu.To dokaze len par jedincov.

ten tretí bod pojednava o vysledku skutocnej duchovnej praxi,cize k tomu kam vlastne vyustuje.Ja myslim,ze emocie a prezitky z tym suvisiace musia byt uz spracovane za života a to ovladnutím nasej nizsej bytosti.Cely problem emocionalneho žitia sa uplne zavrsuje stvrtym buddhistickym vnorom,co uz je naprosta apatia voci životnym procesom.Iba tento stav moze byt zarukou toho,ze to adept v smrti zvladne tak,ze ho ziadne pohnutie neuvedie spet do života,ale naopak "otvorí" sa pred ním ono Nestvorené.

balboa » PetV Proc brat ten proces vtelovani se jako neco negativniho? Ja to beru tak, ze vsechno co se deje, je na nejake urovni moje vule, ikdyz to nemam kapacitu zrovna ted chapat. Podle me se takjakotak budes porad vtelovat, ale v tomhle zivote muzes zavrsit jeden dualitni pribeh... a kazdy pribeh zapada do nejakeho vetsiho. A nebude to zas tak tezke, chce to naucit se umirat jako bojovnik.. Me tak napadlo, ze jak se objevuji pripady samovzniceni - jestli se tim lidi nedostavaji do vyssich svetu, tady po nichvidime jen ohorelou mrtvolu :) Protoze neco podobneho popisuji i tolteci, zazehnou vnitrni ohen

PetV » balboa On už to dobře popsal Janko někde jinde, taky to vnímám tak, že od určité chvíle to tu X-krát vtělenou duši jakoby přestane bavit, hrát pořád hodně podobnou hru v téhle hmnotné realitě, kde prožívá díky svým omezením to "utrpení/stress/nespokojenost", a že ten moment uvědomění je určitý obrat - začne usilovat o to se z toho kolotoče dostat ven, jako ve hře, do vyššího levelu, no a pak se my dva rozcházíme v tom jestli ta hra má nějaký Game Over, já se shoduju s Buddhou, že jo, ty na základě svých prožitků tvrdíš, že ne Ale to min. pro mě stejně není v tuhle chvíli aktuální.

Jo, to jak píšeš o těch samovzníceních nebo podobných podivných úmrtích (třeba v sousedním městě našli v bytě sedět v křesle mrtvolu jednoho známého podivína, podivuhodně zachovalou, příčina smrti neznámá, ještě se u toho ten chlapík usmíval ) Že prostě někteří jedinci, když už mají splněno, nemusí dožít "přirozeně"