Ahoj, mám 3 roky přítele.. A než jsem ho poznala, tak jsem si to strašně užívala, měla jsem spoustu kluků, plánů, snů a sebevědomí. Ale zamilovala jsem se... A všechno co jsem chtěla, šlo v podstatě do kytek. Teď po těch 3 letech si uvědomuji, že si chci zase užívat a chci si splnit ty sny. Chybí mi to... Přemýšlím nad tím nejhorším, ale nechci to udělat. Na druhou stranu mám roupy. Chybí mi asi svoboda, nevím.. Další věc je, ten nesplněný sen, který jsem kvůli němu odložila. Napište jak to máte vy a co byste třeba poradili?
Háňa*
Já to mám tak, že pokud se zamiluju a mám vztah, můj osobní život, plány, sny a přání, tím nekončí, tudíž žádnou nesvobodu necítím. Neberu vztah jako konec svého života, ale jako jeho obohacení - pokud mě tedy obohacuje. Pokud ne, ...
Vztah by Ti měl něco dávat, ne brát. Pokud to tak není, je něco špatně
zeret
» Háňa*
Chtěla jsem jet pryč, ale on nemůže jet se mnou jelikož tu má firmu a další okolnosti... A pak si pokládám tu otázku, zůstat, nezůstat. Vydrželo by to, nevydrželo... Jsem zmatená