Ahoj, mám 3 roky přítele.. A než jsem ho poznala, tak jsem si to strašně užívala, měla jsem spoustu kluků, plánů, snů a sebevědomí. Ale zamilovala jsem se... A všechno co jsem chtěla, šlo v podstatě do kytek. Teď po těch 3 letech si uvědomuji, že si chci zase užívat a chci si splnit ty sny. Chybí mi to... Přemýšlím nad tím nejhorším, ale nechci to udělat. Na druhou stranu mám roupy. Chybí mi asi svoboda, nevím.. Další věc je, ten nesplněný sen, který jsem kvůli němu odložila. Napište jak to máte vy a co byste třeba poradili?
Nuna
Nejspíš sednout a se svým milým si popovídat o tom,že některé ty sny... a že bys je nechtěla ještě úplně pohřbít Uvidíš,jak na to zareaguje. Má li rozum a záleží li mu na Tobě,Tvé spokojenosti,tak by s tím snad neměl být problém. A pokud problémy budou,alespoň Ti "to nejhorší" jako nejhorší připadat nebude
Nuna
» zeret
No jo... to je mi nějak blízké Taky mám často pocit,že lidi okolo mě mají problémů nějak zbytečně moc - tam,kde já je naprosto nevidím Neboli to nejspíš tak bude. Vidění věcí jako "problémů" bejvá prostě jednostranná záležitost