Mám problém v 18 letech jsem měla přítele s kterým jsem otěhotněla zjistila jsem to ale ve 4 měsíci. Přítel se na mě vykašlal takže jsem zůstala sama po pár měsících jsem se seznámila s mužem s kterým jsem si bezvadně rozuměla smály jsme se spolu a vůbec mu nevadilo že jsem těhotná. bere ji jako svoji dceru jenže mu je 36 mě je 20 on je rozvedený a má 9letou dceru. Jeho rodina je nesnesitelná a jeho bývalá žena se projevila jako nezodpovědná matka pošle k nám dceru ale nedá ji ani kalhotky . Příjde mi to sprosté a bohužel když příteli to řeknu tak jsem u něj kráva a nemám to vůbec řešit jsme spolu dva roky a vidím že to jde s kopce od začátku našeho vztahu prosil at se k němu nastěhuju tak jsem to udělala a každej týden mi vykládá že tady není nic mojeho že se můžu sbalit a vypadnout je to puntičkář a neváží si toho že o dceru je postarané. Mám s něj strach že mi nadá třeba že není umyté nádobí nebo něco takového ,ale odstěhovat se s malou nemám kam s mateřské to neutahnu.Přitom vidím že to nemá cenu vzal mi sebevědomí omlouvám se mu i za věci co neudělám když tohle píšu jsem od modřin jen kvůli tomu že jsem mu řekla že se chová jak malé děcko a že moje rodina pro nás dělá první poslední a jeho nehne prstem bil mě ikdyž jsem měla malou dceru v náručí a ještě ji říkal podívej se jaká je tvoje matka kráva ...co mám udělat aby se to změnilo nervy mám v kýblu ale je mi trapné k psychologovi vařím mu peru uklízím starám se o maličkou a furt je něco špatně vždy se najde něco co jsem neudělala
Jedna duše od studánky sv.Zdislavy
to není dobrý tohle, nezůstávej s ním, je to despota a agresivní člověk, hojí si na tobě zřejmě svoje "mindráky". Tvoje dcerka by v tomhle modelu chování vyrůstala a co si myslíš, že ona pak bude řešit v životě, přesně to stejné co ty... Vím, že je to těžký, taky jsem odešla od muže, co měl sklony k agresivitě, zvlášť, když se napil, jinak jsme si rozuměly v mnoha věcech, ale mě hrozně moc nevyřešených věcí z minulosti a byl čím dál víc zlej. Ono ten začátek je vždycky těžší, ale jak se rozhodneš, že tohle dál nebudeš snášet, dáš tomu procesu už energii a bude to dobrý, nenech se zničit. Je potřeba o tom mluvit i se svou rodinou, zcela otevřeně to přiznat, co se děje..Moc ti přeju, abys našla sílu to vyřešit co nejdřív, nedovol nikomu, aby ti vzal tvoji důstojnost, tohle je proti lidskosti.