Jsem s přítelem kolem 2 let.zezačáku to bylo krásné byl pozorný a rád mi dělal radost.Jenže najednou se z něco vyklubal strašný sobec a rapl.Jsem z toho neštastná.Já mu pořád dávám najevo,jak ho miluju a dělám mu něčím radost.Přijde domu tam má navařeno a naklizeno ale nic nedokáže oenit.Dává přednost práci a kamarádům a mě uplně přehlíží.Bojím se mu cokoliv říct,protože jenom když naznačím že se mi něco nelíbí začne na mě křičet a nadávat mi a na okolí je přitom jako milius.Nejhorší je,že bydlím u něj jinak už bych asi byla pryč.Už newím co dál..:-(
Zornička
» doomiiniikaaa Dievča zlaté, utekaj kade ľahšie, ani sa neobzeraj, aj ked nestihneš v predsieni zobrať si kabát ... To čo píšeš je začiatok konca, velmi smutného..lepšie už to nebude...Nespoliehaj sa na to, že musíš si to prežiť a získať skúsenosť sama, na všelijaké karmy a spriaznenosť duší - že ináč si rozumiete super ..Je veľa príkladov okolo Teba, ktoré to skúsili a z ktorých sa môžeš poučiť... http://www.denik.cz/z_domova/… Načo to skúšať na vlastnej koži ????
Akokoľvek sa Ti to zdá ťažké a neuveriteĺné, čím skôr to sekneš, tým lepšie pre Teba ..A že nemáš kam ísť, to sú výhovorky nás žien, vždy je východisko ...Aj ked nie hned, zo dňa na deň..