Jsem s přítelem kolem 2 let.zezačáku to bylo krásné byl pozorný a rád mi dělal radost.Jenže najednou se z něco vyklubal strašný sobec a rapl.Jsem z toho neštastná.Já mu pořád dávám najevo,jak ho miluju a dělám mu něčím radost.Přijde domu tam má navařeno a naklizeno ale nic nedokáže oenit.Dává přednost práci a kamarádům a mě uplně přehlíží.Bojím se mu cokoliv říct,protože jenom když naznačím že se mi něco nelíbí začne na mě křičet a nadávat mi a na okolí je přitom jako milius.Nejhorší je,že bydlím u něj jinak už bych asi byla pryč.Už newím co dál..:-(
Čmelucha
» doomiiniikaaa
z tvého psaní mám spíš dojem, že je těžký být s ním tedy.....
ale já ti neporadím - čekat na chlapa doma, mít uvařeno, uklizeno, a čekat až mi vyjádří lásku je pro mě
A ani opačně si to nedokáži představit - že dorazím každý den domů, čeká na mě někdo s večeří a začne s tím co jsem dělala, a proč jsem to nedělala s ním
Ale dobře, každý jsme nějaký. Ať tak či tak, je dobré být sama s sebou a spoléhat jenom na sebe. Pak dokážeš mnohem více.
Pokud stojí Tvůj život na jednom člověku, který to navíc nedokáže ocenit, je to smutný příběh