Když člověk nalezne srdce, musí si ho chránit a žít pro sebe. Už cítí a když cítí, cítí vše co se týká druhých a proto by jim rád pomohl. Ale jakmile začne pomáhat, zase ztrácí své srdce a začne se mu špatně dýchat a srdce začne bolet. Srdce je nešťastné, už jsi mě našel a zase mě chceš obětovat pro druhé? (Připomnělo mi to symbolické obětování v dávných dobách lidského srdce na oltáři). A proto si člověk musí chránit své srdce a nechat ostatní si jít svojí cestou, aby nalezli svá srdce. Pokud se člověk obětuje pro druhé,ztrácí své srdce a přestává cítit. Začíná žít rozum a to je strach. Pokud si člověk chrání své srdce, může žít v čisté lásce, která nezná strach. Člověk ztrácí své srdce vždy, když se dostává do emocí skrze druhé a chce, aby pochopili. Chce jim usnadnit cestu a tam se oddaluje od své duše a ta mu to dává znát bolestí srdce a špatným dýcháním. Je třeba žít laskavost k sobě a k druhým a věřit, že i oni naleznou své srdce. Tím, že člověk umře ve vztahu k matce, začíná si uvědomovat své srdce, začíná cítit skutečný život, už si chrání srdce před matkou. Matka nám totiž dávala do vínku kódy: Pracuj nejlépe jak umíš a pak můžeš být dobrá pro mě a tím pádem i pro druhé. Když obrátíme pozornost k sobě a snažíme se být dobří pro sebe, umírá rozum, který nás nutil být dobrá pro matku. Pevně chráněné srdce Vesmírem člověk může mít, když se přestane bát o přízeň rodičů a začne být přímý.Přeji vám všem hezké léto a za týden zase na slyšenou Zdenka Blechová vydavatelka časopisu MYSTERIA TAJEMNA telefon: 603 847 278, www.zdenkablechova.cz zdenkablechova@seznam.cz
Turandot
jak uz jsem spominala v nektere diskuzi, srdce a rozum musi byt pratele - je treba cibrit poznani, zkusenosti, mit retrospektivu - a to privadi moudrost, a ta chrani srdicko pred tim, aby se vystavovalo nekomu, nebo necemu, co jej nici. Tedy soucit, laska a pomoc, to, k cemu nas prave srdce vede je nutno rozumne rozdavat, tak, aby padlo na urodnou pudu. Ale zase, kazde rano se budime s "plnou nadobou", a jestli se nekdo z nas nekdy octl pri trpici bytosti, ci uz cloveku nebo zvireti, tak nemuze zustat nedotcen. A musi najit tu spravnou zlatou hranici, kde se srdce a rozum nachazeji v rovnovaze a spolu umi resit to, co boli nas, nebo ty druhe.