Zdravím. Chtěla bych slyšet váš názor na to, jak poznat rozdíl mezi tím, co jste si v životě způsobili sami (mohli se tomu vyhnout) a tím, co vám připravila duše za zkoušku (čemu jste se vyhnout nemohli).Řekněme, že se vám stane třeba nějaká nehoda - jak vědět, jestli v tom hledat něco, co jste dělali špatně a napravit to, nebo je to prostě událost, kterou jste si museli projít (zkouška).Možná tu plkám zcestně, ale nějak mi to vězí v hlavě. Dík za názory.
Glimmer Man
To je jednoduchý, nedá se vyhnout jen věcem, který souvisem s biologickým fungováním. Žádnej plod se nikdy nevyhne chvíli, kdy musí opustit dělohu. Žádnej živej tvor se nikdy nevyhne smrti, neb vše co má začátek, má i konec. A stejně tak se nevyhnu tomu, co je mi dáno geneticky.
To jak budu žít, co budu v životě potkávat a co bude potkávat mě už je moje volba a můžu to nějak ovlivnit. Samozřejmě může vzniknout iluze, že když mě na dálnici trefí kamión, že nebyla možnost to ovlivnit. Ale to není pravda. Stačilo se rozhodnout jít před cestou ještě na WC nebo nespěchat a dát si kávu, nebo naopak spěchat a být na místě o chvilku dřív a ujel bych. Nebo kdybych se rozhodl, že mě kamion na dálnici prostě nikdy nesundá, tak se podle toho zachovám - třeba na dálnici nikdy nevjedu. Každý naše rozhodnutí nás někam dovede. A to se dá změnit. Nic daný není. To je jen argument lenochů a neschopných lidí, kteří podělaný přijmout zodpovědnost za svůj život.
Hermida
» Glimmer Man
A co třeba, když ta srážka s kamionem je jen důsledek karmy, toho co se mělo bezvýhradně stát - jen jeden ze způsobů vykonání, tomu co mělo přijít ať už touto nebo jinou formou se stejným důsledkem. Myslím, že i uvědomělému člověku se může stát nehoda v tomto životě - to se nevylučuje, svůj úkol zde splnil a jde dál. Tím nechci říct, že má člověk být pasivní. Ale jinak souhlasím.