Najdise.cz (Systémová zpráva)
Příspěvek je od uživatele
Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Milý Vlnožile

,
oceňuji tu iniciativu založit tady diskuzi týkající se soudobé hudby a chápu Tvé opojení jinými, nežli chromatickými mody (tj. systémy, které do jedné oktávy pojímají více drobnějších stupňů, nežli dvanáct půltónů). Ale temperované ladění je prostě kompromis, který byl v době svého vzniku nezbytným k tomu, aby bylo možno naladit nástroje velkého rozsahu, hlavně pak varhany. Jak je Ti asi známo, v době, kdy pan Werkmeister na temperovaném ladění pracoval, se nejčastěji používalo středotónové ladění, které mělo za následek to, že nejfrekventovanější tóniny zněly velice čistě a jasně, kdežto ty s květnatějším předznamenáním zněly značně falešně. Potřebu "oddémonizovat" vzdálenější tóniny přinesl hudební vývoj, vývoj kontrapunktu a harmonie, které již vyžadovaly složitější a náročnější funkce, nebylo věčně možné pohybovat se v oblastech tónika, dominanta, subdominanta, tu a tam šestý stupeň...
Především musím zmínit jednu věc: k temperovanému ladění jsou "nuceni" především hráči klávesových nástrojů; dechaři a smyčcaři, stejně jako zpěváci mají tu svobodu intonovat přirozeně čistě (ovšem ne všichni to dělají) a dokonce z živé a osobité intonace získávat další z výrazových prostředků. Čistě laděné intervaly mívají mnohem výraznější alikvóty, tohle se nemusíš učit, pokud máš sluch, cítíš to už odmala, ačkoli to nedokážeš pojmenovat. Problém je v tom, že pokud chceš absolutně čistě naladit klávesový nástroj velkého rozsahu a budeš se přitom řídit výhradně škálou tercií, škála kvint laděná stejným způsobem se v určitém bodě vzdáleném od základního tónu akusticky s čistě laděnými terciemi nikdy nesejde, ačkoli "papírově" se jedná o ten samý tón. Temperované ladění v tomto ohledu zrovnoprávňuje "nárok na konsonantnost" těchto intervalů.
Uznávám, že módy jiných kultur v sobě mají opravdové kouzlo, zvláštní barvy, ale pro náš evropský systém tzv. tonální harmonie, který nám umožňuje stavět bohaté systémy akordů, by byly nepoužitelné. V soudobé hudbě je situace jiná, když došlo k prvním průkopnickým pokusům tzv. Druhé vídeňské školy, začal systém tonální harmonie ztrácet půdu pod nohama tím, že se z hlediska funkce zrovnoprávnilo všech dvanáct chromatických stupňů v jedné oktávě (tzv. dodekafonie). Poté začala doba experimentů (mimojiné i čtvrttónových) a netušené tvůrčí svobody, ovšem podvědomá fixace běžného dnešního posluchače na systém tonální harmonie ustálený v období mezi 17. - 18. stoletím (neustále se po ní veze veškerá populární hudba, rock, pop, muzikály, prostě všechno!) je tak veliká, že soudobá vážná hudba je spíše na periferii pozornosti, což je škoda.
Přispěji svou troškou do čtvrttónového mlýna. Mám moc rád Requiem od György Ligetiho, tohle je pro mě hudební mysticismus

...
Část Lux aeterna: