PetV
» majkl-sidor Když mi bylo 14-15, končil jsem základku a měl začít střední, byl jsem obézní a dost mi to vadilo, tak jsem se během letních prázdnin každý večer před spaním v duchu modlil a prosil, abych se těch kil zbavil. Upřímně, vřele a od srdce. Už ani nevím, proč mě to napadlo. Rodiče nebyli věřící, nikdo mě k tomu nedovedl. No a po prázdninách jsem nastoupil na SŠ jako čahoun Jenže jsem v tu dobu začal i intenzivně plavat, každý den, a mohlo zafungovat i to, že děti v pubertě se dokáží tzv. rychle "vytáhnout", z válečků se stanou čahouni. Možná zafungovalo všechno dohromady.
Flamenca
» PetV
To je moc hezký, je vidět že jsi to myslel upřímně a že jsi s tím i chtěl něco dělat. Ono asi nestačí si jenom něco přát a nebýt ochotný pro to sám něco udělat. Asi je důležitý i ten impuls, že jsme ochotní pro naše přání něco obětovat a pasivně nečekáme, že se stane zázrak. Pak můžeme čekat i podporu shůry.
PetV
» Flamenca
A ještě si vzpomínám, že v prvním ročníku na střední jsme se v češtině učili staroslověnskou modlitbu Hospodine, pomiluj ny, Jezukriste, pomiluj ny, ty, spase všeho mira, spasiž ny i uslyšiš, Hospodine, hlasy našie, daj nám všem, Hospodine, žizň a mir v zemi, Krleš, Krleš, Krleš. Ta se mi zalíbila, naučil jsem se ji a nějakou dobu si ji taky v duchu opakoval, před spaním. Ale už nevím, proč, co jsem si chtěl vymodlit. Spíš jsem prožíval nějaké úzkostné období a ta modlitba mě uklidňovala.
jezinka11
» PetV
řekla bych, že to zabralo všechno dohromady. Když si to opravdu přeješ, nezhubneš zázrakem, ale zrovna tě "náhodou" začne bavit nějaký sport, kterému se dost věnuješ. No a ten věk- to se taky dějou věci